Vědci vytvořili bionické medúzy, aby prozkoumaly světové oceány
Malá protetika umožňuje medúzám plavat třikrát rychleji a efektivněji, aniž by způsobila těmto tvorům zjevný stres. Medúzy totiž nemají mozek, centrální nervový systém ani receptory bolesti.
Dalším krokem bude testování způsobů, jak kontrolovat, kam medúzy plavou, a vyvinout malé senzory, které by mohly provádět dlouhodobá měření podmínek v oceánu, jakými jsou teplota, slanost, kyselost, hladina kyslíku, živiny a mikrobiální společenství. Vědci dokonce počítají s instalací miniaturních kamer.
"Je to velmi sci-fi futuristické," řekla bioinženýrka Stanfordské univerzity Nicole Xu, spoluautorka výzkumu zveřejněného tento týden v časopise Science Advances. "Mohli bychom poslat tyto bionické medúzy do různých oblastí oceánu za účelem sledování změn klimatu nebo pozorování přírodních jevů."
Otazníkem jsou hloubky
Prvotním cílem budou hluboké ponory, protože měření ve velkých hloubkách jsou hlavní mezerou v našem chápání oceánů.
"V zásadě chceme pustit bionickou medúzu na hladinu, nechat ji plavat dolů do větších hloubek a uvidíme, jak hluboko se dostane, abychom ji zároveň dostali zpět na hladinu i se všemi údaji," dodal vědci.
Studie zahrnuje běžný typ medúzy s průměrem 10 - 20 cm.
Medúza ve vodě plave tak, že stahuje svaly, aby dostala svoje tělo do tvaru deštníku a pak se uvolnila. Protetika, tedy vlastně čip, baterie a elektrody stimulující sval způsobuje, že medúzám pulzuje tělo častěji a podobně jako kardiostimulátor reguluje srdeční frekvenci. Protetika má průměr pouhé 2 cm.
Je známo, že medúzy při stresu vylučují hlen. Během výzkumu nedošlo k žádné takové reakci a zvířata běžně plavala jak s čipem, tak bez něho.
Přestože existuje mnoho technologií pro studium oceánu, naše vědomosti o něm však klesají při hloubkách větších než 20 metrů, kde se musí výzkumníci spoléhat na technologie z lodí. A to je nákladné, včetně používání menších výzkumných ponorek, jejichž operační možnosti zase omezuje limitovaný zdroj energie.
"Medúza existuje více než 500 milionů let a za tu dobu se její tělesná struktura do značné míry nezměnila, takže je zajímavé zjistit, co ji dělá tak zvláštní a jak se z ní můžeme poučit," řekl Xu.
"Protože používáme zvířata s přirozenými pohyby plavání, doufáme, že nenaruší životní prostředí stejným způsobem, jakým by ho narušily ponorky. Můžeme je tak používat i tam, kde se naše současné výzkumné metody využívat nedají," dodala. Dále čtěte: Do DNA předmětů bude možné ukádat data.
