Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

V druhé polovině 19. století nahradily větrem poháněné lodě plavidla s parními motory, které už nemusely být závislé na přírodním živlu. Nový pohon byl především spolehlivější a mnohem výkonnější, tedy nebyl důvod se k němu vracet.

Nyní však nastává jiná doba, kdy se hledí také na emise, které výkonné motory produkují, a proto se ke slovu dostávají opět přírodní síly. Švédsko představilo svůj koncept nákladní dopravní lodi, jenž by měla být poháněna právě větrem.

Obrovské množství emisí

Plavidlo vybavené speciálními křídly a teleskopickými stěžni by mělo v budoucnu přispět ke snížení velké uhlíkové stopy, kterou zanechává v přírodě dnešní lodní doprava. Ta se v současnosti podílí 2,5 procenty na emisích všech skleníkových plynů, které lidstvo každoročně vyprodukuje a které přispívají ke globálnímu oteplování.

Koncept lodi s názvem Oceanbird je navržen pro přepravu až sedmi tisíc vozidel přes Atlantický oceán. Loď bude poháněna větrem, jehož sílu budou zachytávat speciální stěžně připomínající křídla letounů. Tyto stěžně jsou otočné o 360 stpuňů, aby dokázaly optimálně zachytávat vítr.

Teleskopické stěžně připomínající křídla

Díky teleskopické konstrukci může být celé pohonné ústrojí složeno, což plavidlu umožní podplout pod mosty. Pokud jsou stěžně vysunuté, loď Oceanbird bude mít výšku až 105 metrů, se složenými jen 45. Pro zaručení bezpečnosti provozu bude plavidlo vybaveno také konvenčním motorem, který může používat jako záložní pohonnou jednotku.

Autoři projektu Oceanbird tvrdí, že loď ušetří na jednu plavbu přes Atlantik až 90 procent emisí oxidu uhličitého, které vyprodukuje běžná lodní doprava. Jediným úskalím je průměrná rychlost, která trasu přes Atlantik zvýší z osmi na dvanáct dní. Dále čtěte: (Unikátní výzkumné plavidlo se vydává na svou plavbu oceánem).