Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Americké námořnictvo potřebovalo letadlo, které by sloužilo k ochraně letadlových lodí, což v praxi znamená, že bude schopné v případě potřeby sestřelit nepřátelský bombardér, samozřejmě z bezpečné vzdálenosti, a tak se vlastně zrodil jeden z nejpozoruhodnějších stíhacích letounů všech dob.

Tomcaty se začaly vyvíjet už v šedesátých letech, nakonec z toho vzešla stíhačka pro dva piloty s měnitelnou geometrií křídel. To v praxi znamenalo nejen to, že Tomcaty byly na letadlové lodi skladné, protože křídla se dala manuálně sklopit, ale geometrie křídel se dala měnit i za letu.

Navíc na tu dobu je pozoruhodný fakt, že poloha křídel byla řízena automaticky. Pokud tedy například stíhačka letěla nízkou rychlostí, nastavila se křídla během startu na úhel 20 stupňů, což Tomcatům dávalo vyšší vztlak. A naopak, při nadzvukovém letu se křídla posunula do polohy pod úhlem 68 stupňů, aby se minimalizoval odpor povrchu stroje a snížila se spotřeba paliva. Při prvním nastavení křídel tak měly Tomcaty rozpětí úctyhodných 19, 1 metru.

Tomcat F-14 byla na svoji dobu opravdu přelomová stíhačka. Dokázala vyvinout maximální rychlost 2,34 Mach, takže by hravě strčila do kapsy i nejmodernější stíhačku současnosti F-35, která to umí "jen" 1,6 Mach, takže Tomcaty by si to s pětatřicítkami snadno rozdaly i dnes.

Superrychlé Tomcaty se začaly vyrábět v roce 1969, což je už třiapadesát let a z tohoto pohledu je až neuvěřitelné, jak rychlé a schopné stíhačky to byly. První stroje vstoupily do služby v roce 1972 a jejich výroba pokračovala až do roku 1991. A není divu, že létaly tak dlouho. Byly to sice velké a těžké stíhačky, ale měly skvělé motory a měnitelnou geometrii křídel, což z nich dělalo nedostižné a mrštné stroje.

A ještě něco. Tomcaty byly na svou dobu i technologicky vyspělé. Druhý pilot mohl sledovat na svém radaru až 24 nepřátelských letadel najednou a na tu dobu výkonné procesory dovolovaly zaměřit rakety hned na šest cílů najednou. A to není všechno. Tento systém dokonce stíhačce umožnil zaměřit a sestřelit letící řízenou střelu. Na tu dobu opravdu neuvěřitelné.

V roce 1991 se nicméně ukázalo, že stíhačky čvrté generace, především Hornety, mají ekonomičtější provoz. Tomcaty sice ještě dostaly šanci díky nějakým elektronickým upgradům, ale nové stíhačky byl zkrátka levnější a byly vybaveny zcela novými technologiemi, a to se nedalo dlouhodobě přehlížet.

Stíhačky F-14 Tomcat šly přesto do důchodu až v roce 2006. Létaly tedy úctyhodných 34 let. Smutné je, že většina těchto legendárních strojů skončila ve šrotu. Odkaz této legendy ale stále žije. Některé systémy, které se v F-14 sedmdesátých let objevily, se v moderním pojetí v různých strojích používají dodnes. Byl to skutečně odstrašující stroj. Jen si to představte, že vám nad hlavou proletí něco tak velkého rychlostí přes 2 Mach a naloženého více než 6 tunami střel.

Autorský článek, další zdroj: Popular Mechanics