Čína úspěšně otestovala technologii magnetické levitace na osobních autech. Vznášejí se 35 milimetrů nad vozovkou
Celkem Číňané během testu otestovali osm vozidel, z nichž některá "levitovala" rychlostí 200 kilometrů v hodině a jiná dokonce rychlostí 230 kilometrů v hodině. Pokusy se konaly na dálničním úseku dlouhém 7,9 kilometru.
Samozřejmě, že osobní auto pro testování takové technologie potřebovalo malé úpravy. Ty spočívaly především v implementaci soustav tzv. permanentních magnetů, aby auta skutečně mohla levitovat nad vozovkou. A i když se to z pořízených záběrů zdá poměrně jednoduché, tak není. Kromě úpravy aut musí být ještě k úspěšné magnetické levitaci položen na vozovku vodící kolejnice nebo vlastně takový pás.
Pak je taková magnetická levitace skutečně proveditelná, jak Čína ostatně již prokázala. K čemu to ale může být dobré? Čínští vědci se domnívají, že levitující auta by energeticky byla méně náročná a také by měla vyšší dojezd. Čína se zamýšlí i nad tím, že pro vozy s technologií maglev by mohla na dálnicích vybudovat i speciální jízdní pruhy.
V podstatě lze říci, že tyto nové automobilové testy jsou jen logickým důsledkem čínského vývoje technologie magnetické levitace. Čína je lídrem ve vývoji této technologie, a dokonce ji už protlačuje na svých železnicích.
Například v roce 2018 Čína oznámila, že otestovala supervlak s technologií maglev, který měl jezdit rychlostí až 1 000 kilometrů za hodinu. V loňském roce pak Číňané ukázali nový vlak s touto technologií, který byl testován na 165metrové testovací dráze.
A #maglev vehicle technology test saw a 2.8-tonne car float 35 millimeters above the road and run on a highway in #Jiangsu, east China. A permanent magnet array was installed for levitation. pic.twitter.com/7vWc8TvJpn
— QinduoXu (@QinduoXu) September 12, 2022
A rovněž v loňském roce byl představen další vlak, jehož rychlost by nakonec měla být 600 kilometrů v hodině. A to není ještě všechno, Čína postavila i závěsnou linku s těmito permanentními magnety.
Technologie maglev je rozvíjena už od 60. let minulého století a v některých zemích už v dopravě skutečně funguje. Například Transrapid je německý systém, od 70. let realizovaný na několika zkušebních tratích a samotná Čína provozuje maglev od roku 2002 v Šanghaji jako příměstskou dráhu mezi městem a letištěm.
Vývoj systémů nízké, až střední rychlosti do 200 kilometrů v hodině vedl v Číně k otevření provozních linek, jako je Čchang-ša Maglev Express v roce 2016 a Linka S1 v Pekingu v roce 2017. Vysokorychlostní systémy maglev Čína zatím tedy stále testuje.
I Japonci mají maglev a od roku 1996 je japonský JR-Maglev provozován na zkušební trati v prefektuře Jamanaši. Mezi lety 1984 až 1991 byla v provozu také zkušební magnetická městská dráha v Berlíně, které se říkalo M-Bahn. A proč jich není víc? Technologie samotná by po desetiletích vývoje nebyla až tak velkým oříškem, velmi náročná, a tedy také drahá, je ale samotná stavba těchto speciálních tratí.
Přesto jde o technologie budoucnosti. Při jízdě vlaků a potažmo i automobilů nevznikají škodlivé, výfukové zplodiny ani hluk způsobený motorem nebo koly. Dráha a další technická zařízení jsou méně náročná na údržbu. Magnetický vlak například je velmi úsporný. Při přepravě stejného množství cestujících spotřebuje třikrát méně energie než auto, a dokonce pětkrát méně než letadlo. Ve skutečnosti takový vlak potřebuje ke vznášení méně energie, než kolik jí potřebuje pro provoz vlastní klimatizace.
Autorský článek, další zdroj: Interesting Engineering
