Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Raketa R-7 byla běžně známá pod názvem Semjorka (v překladu znamená sedmička) podle počtu inženýrů, kteří pracovali na jejím vývoji. Ve své době představovala první mezikontinentální zbraň na světě, později se ale ukázalo, že pouze teoreticky.

Tento typ rakety používal pro pohon motorů kerosin a tekuté kyslíkové palivo, které nemůže být v nádržích dlouho skladováno. Další velkou nevýhodou této rakety byl dlouhý čas jejího spuštění. Trvalo nejméně čtyři hodiny, než byly její nádrže naplněny palivem a celková příprava rakety ke startu zabrala prakticky celý den. Sověti se proto rozhodli, že potřebují něco jiného, něco mnohem lepšího.

Raketoví inženýři proto začali s vývojem nové supertajné balistické střely s označením R-16, která by mohla být neustále připravena k okamžitému startu. Nová raketa využívala namísto původního paliva takzvané hypergolické palivo, které mohlo být skladováno a nabízelo obrovskou účinnost. V tomto případě se jednalo o kombinaci hydrazinu a kyseliny dusičné. Smíchání těchto dvou vysoce reaktivních složek způsobilo okamžité a silné hoření.

Hypergolické chemikálie jsou velmi účinné, při neopatrné manipulaci mohou být ale doslova smrtelné. Obě složky jsou navíc natolik korozivní, že po čase mohou snadno poškodit části rakety a dostat se tam, kam nemají, což se stalo i v případě R-16. V říjnu 1960 byla raketa R-16 připravena ve vzpřímené poloze v tajném sovětském kosmodromu Bajkonuru, který je ukryt hluboko v kazachstánských pouštích. K největší katastrofě v oblasti raketové techniky zbývalo udělat už jen pár drobných úkonů.

Uložené chemikálie již dávno zkorodovaly přívodní potrubí a již před startem někteří z mnoha techniků, kteří se pohybovali v bezprostřední blízkosti rakety a řešili celou řadu technických problémů, hlásili, že z nádrží odkapává kyselina dusičná. Byla už ale téměř nultá hodina a do startu zbývalo několik minut.

V této chvíli měl vrchní velitel raketového vojska Mitrofan Nedělin, který byl na kosmodromu osobně přítomen, nařídit přerušení startu a okamžitou evakuaci celého prostoru. On ale namísto toho poslal k raketě další personál, aby zkontroloval a utáhl ventily, zkrátka o přerušení startu nemohla být řeč.

Během spěšných prací došlo k nechtěnému zážehu motoru druhého stupně. Plameny motoru propálily nádrže s palivem a okysličovadlem (hydrazin a oxid dusičitý). Pak už následoval jen obrovský výbuch, který byl to poslední, co všichni přítomní na kosmodromu slyšeli.

Celý prostor kosmodromu zachvátilo doslova ohnivé peklo, které spálilo vše, co mu stálo v cestě, včetně velitele Nedělina. Počet obětí této katastrofy byl nejméně 74 lidí, reálné počty mohou být ale vyšší, jelikož sovětské velení většinou tyto druhy informací značně zkreslovalo.

Následné vyšetřování určilo jako příčinu neštěstí hrubé porušování bezpečnostních předpisů spolu s velmi špatným technickým stavem rakety. Jen náhodou při katastrofě nezahynul hlavní konstruktér rakety Michail Jangel, který šel krátce před výbuchem na cigaretu do podzemního krytu.