Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Vzhledem k tomu, že černé skříňky zmizely v oceánu, byli experti nuceni hledat odpovědi pomocí jediných dostupných údajů, tedy kryptických sad komunikace, které se automaticky vysílají z letadla do střediska údržby letecké společnosti ve Francii. Závěr byl takový, že technická závada, konkrétně zamrzání senzorů rychlosti, a špatné počasí vedly k řetězci chyb, kvůli kterým skončil život 228 pasažérů a členů posádky.

Vše změnila knížka

Jenomže v dubnu 2011 se zázračně objevily černé skříňky. Po analýze jejich obsahu vydal francouzský orgán pro vyšetřování nehod BEA v červenci 2011 zprávu, která do značné míry potvrdila počáteční předpoklady. Ještě úplnější obrázek o této letecké katastrofě se objevil po vydání knihy pilota a leteckého odborníka Jean-Pierre Otelli, která zahrnuje úplný přepis konverzace pilotů.

Za pád letadla mohl pilot

Nyní už víme, že letadlo AF447 skutečně prolétalo mraky spojenými s velkým systémem bouřek, jeho snímače rychlosti byly zamrzlé a autopilot se vypnul. V následném zmatku ztratili piloti kontrolu nad letounem, protože nesprávně reagovali na ztrátu vybavení a pak se zdálo, že nejsou schopni pochopit povahu problémů, které se dějí. A ve finále tu byla chyba ze strany jednoho z pilotů.

Katastrofa letu AF 447 znovu dává příklad toho, že největším nebezpečím pro lidi jsou zase jen lidi a jejich selhání.

Co se přesně stalo?

Po hodině a 36 minutách letu vstupuje letadlo do systému tropických bouří. Na rozdíl od posádek jiných letadel letících v oblasti, posádka AF447 nezměnila trasu, aby se vyhnula nejhorším bouřím. Venkovní teplota byla mnohem vyšší, než se předpovídalo, což brání letadlům s plnými nádržemi paliva létat výš, aby se zabránilo dopadům počasí. Proto letoun prolétal bouřkovými mraky.

Zhruba o dvacet minut později vidí posádka letadla před sebou záblesk, který si vyloží jako známý jev St. Elmo. O dalších pár minut později kapitán předává letadlo copilotovi a jde spát.

Prakticky vzápětí letadlo, které si nenechalo udělat náhradní trasu, aby se vyhlo bouřkám, vlétá do bouřek a copiloti pouze varují letušky, že je čekají turbulence.

Copiloti se následně baví o tom, že je venku příliš velká teplota a že nemohou s letadlem výš. Pak se rozhodnou použít systém ochrany proti námraze. Při té příležitosti jeden z copilotů zjistil, že radarový systém nebyl správně nastaven.

Když radar nastaví do správné polohy, zjistí, že letí přímo do středu oblasti bouřkové činnosti. Rychle se rozhodnou s letadlem zatočit vlevo. Při manévru se v kokpitu objeví zápach spáleniny a prudce stoupne teplota.

Následuje několik událostí, včetně té, že se autopilot sám vypíná, které jasně napovídají, že letadlo má na sobě už nebezpečnou vrstvu námrazy. Jinak ale letadlo nemělo žádnou mechanickou závadu.

Jeden z pilotů se ale náhle rozhodnul vystoupat s letadlem do vyšší nadmořské výšky, aniž by se poradil s druhým pilotem a provedl nutná měření a kontrolu přístrojů.

Vzápětí se rozezní několik varovných signálů, včetně signálu o příliš pomalé rychlosti stroje. V takovém případě se musí letadlo navést do nižší letové výšky a nabrat rychlost. Letadlo ale stále rychle stoupá a letí tak pomalu, že by ho předhonila i malá Cessna.

Druhému pilotovi dojde, co je špatně a donutí svého kolegu k mírné korekci výšky. Letadlo nabere trochu rychlosti, ale pilot stále drží nos letadla směrem nahoru. Proto se druhý pilot zvonkem rozhodne přivolat kapitána.

Mezitím pilot znovu nabírá výšku a ztrácí rychlost a znovu se rozezní varovné signály.  Pilot v rozporu se svým výcvikem i funkcemi letadla začal provádět manévry, které se pro jeho letové podmínky absolutně nehodily.

Navíc se ukázalo, že oba copiloti nebyli absolutně schopní v kokpitu spolupracovat. Zatímco jeden se domníval, že se dohodli na sestupu, druhý vedl letadlo do výšek. Navíc se k tomu přidaly turbulence a letadlo se prakticky kvůli sérii chyb pilotů nedalo ovládat.

Chování prvního copilota se stalo fakticky zcela iracionálním. Když letadlo dosáhne vrcholu výšky svého letu, začne padat pod úhlem 41,5 stupně směrem k moři. Do kokpitu se sice dostaví kapitán, ale místo toho, aby převzal kontrolu nad letadlem, posadí se dozadu.

Následně v kabině dochází k absolutnímu selhání všeho. Tři piloti, včetně kapitána, vůbec nechápou, co se s letadlem děje, vzájemně si chaoticky přebírají řízení a hádají se o správná řešení. Po dvou hodinách a 14 minutách letu letadlo padá do oceánu.

Dnes se díky této katastrofě změnil výcvik pilotů i nastavení některých bezpečnostních systémů v letadlech. Letecké společnosti musely i předefinovat kompetence jednotlivých pilotů v kokpitu. Ti by měli být do budoucna lépe schopní reagovat, správně vyhodnocovat situace a přijímat správná rozhodnutí. Dále čtěte: Bombardér B-1 letěl z Jižní Dakoty do Japonska a zpět. Vše zvládl za třicet hodin.