Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Vývoz aut z Československa po znárodnění klesal. Prostě nebyli jsme schopní konkurovat Západu. Zvrat přišel v roce 1955, kdy se objevil na trhu vůz Škoda Spartak.

U nás byl tento automobil a dnes žádaný veterán bezpochyby trhákem v prodeji nových aut. Zatímco se v roce 1954 prodalo v Československu do soukromých rukou 300 aut, o rok později, kdy už byl Spartak na trhu, to bylo již 1 693 kusů. Škodě Spartak se později kvůli sporům o název říkalo též Orlík nebo Škoda 440 a 445. Je třeba dodat, že celkem se v tom roce u nás vyrobilo 12 500 kusů tohoto modelu. Většina z nich skončila v cizině.

V roce 1956 si nový vůz u nás koupilo celkem 10 tisíc zákazníků a hned rok na to na něj dosáhl dvojnásobek občanů! A to stál 27 450 korun! Pro představu to byly dva roční průměrné platy!

Zájem rostl, v polovině šedesátých let se u nás prodalo ročně běžně 30 tisíc automobilů. Československo se tím dostalo na úroveň, ve které připadlo na 1 000 občanů 23 aut. Pro srovnání v Rakousku to bylo 76, ve Švýcarsku 111, v západním Německu 119 a v USA v dokonce 351.

Škoda Octavia, stejšn nebo Leninovy sáně

Po Spartakovi v roce 1959 okouzlila české řidiče Škoda 985, což byla Škoda Octavia. Dovolit si ji mohli  jen lidé, co neměli hluboko do kapsy a měli trpělivost si na ni počkat. Poptávka po ní totiž vysoce přesahovala nabídku.

Kdo nechtěl čekat, mohl si koupit Moskviče. Lidově se mu říkalo Leninovy sáně a nutno dodat, že zrovna tahle značka aut v Československu směle přežila až do období Sametové revoluce. Samozřejmě i v Sovětském svazu se auta vylepšovala, takže v osmdesátých letech už bylo tohle auto jiné než v letech šedesátých, nicméně populární bylo hlavně proto, že na auta vyráběná v kapitalistické cizině drtivá většina Čechoslováků nedosáhla a mohla o nich jen snít nad stránkami zahraničních katalogů, časopisů nebo filmů, které se k nám dostaly občas do kin.

Vratíme-li se ale zpátky ještě k značce Škoda, pak nemůžeme opomenout šedesátá léta bez toho, aniž bychom zmínili Škodu 1202. Jednalo se sice spíš o užitkový automobil, srdce mnohých řidičů si však získal. Koneckonců kdo by neslyšel o takzvaném stejšnu (station wagon)?

Kráska, která neměla konkurenci

Ve výčtu retro aut, nelze vynechat auto, které spatřilo světlo světa poprvé v roce 1958 ve Škodě v Kvasinách.  Ano, na mysli máme sporťák Škoda Felicia. Vyrobilo se ho kolem 16 tisíc kusů, většina z nich šla na vývoz do zahraničí, kde o ně byl obrovský zájem.
Automobiloví fajnšmekři doteď tvrdí, že to byla naprostá a nejkrásnější hvězda mezi našimi auty. Jezdila sice maximální rychlostí 130 km za hodinu, ale to nikdo neřešil. Důležitý byl požitek z jízdy. A ten, když se sundala střecha a vítr cuchal vlasy, byl nezapomenutelný a nezaměnitelný.

A pak přišlo „embéčko“ stopětka a stodvacítky

Léta plynula a pak přišel rok 1964 a Škoda 1000 MB, postupně Škoda 100 a Škoda 110 – R-Coupé, Škoda Rapid.

Auta naší výroby stále častěji začala doplňovat na konci šedesátých let a v průběhu let normalizace i auta vyrobená v jiných zemích socialistického tábora. Velkým hitem se stal východoněmecký  Wartburg a úplně největším Trabant. Populární byly i vozy DACIA z Rumunska, vedle již zmíněného sovětského Moskviče, taky Žiguli (Lada) i polský Fiat.
Vyvíjela se dále i značka Škoda. Koupit se daly vozy Škoda 105, v osmdesátých letech Škoda 120 a také Škoda 130. Revoluci pak představovala Škoda Favorit na konci let osmdesátých.

Nikdo netušil, že za dveřmi v té době už byla i revoluce společenská, která změnila poměry u nás, otevřela hranice a automobilovým fandům umožnila nakupovat auta, do té doby takková, o kterých mohli jen snít.