Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Nešťastný sled událostí, který se odehrál v ranních hodinách dne 25. dubna 1986, zapříčinil strašlivou katastrofu v podobě havárie jaderné elektrárny Černobyl. Tehdejší operátoři během plánované odstávky chtěli využít této příležitosti pro test turbínového generátoru.

Měla být vyzkoušena schopnost generátoru reaktoru vyrábět patřičné množství elektřiny k napájení bezpečnostních systémů reaktoru v případě výpadku energie z reaktoru i záložních zdrojů. Díky špatné konstrukci, nestabilitě tehdejšího typu reaktoru RBMK-1000 a zejména celé řadě chybných kroků včetně závažného porušení bezpečnostních předpisů došlo k přehřátí a následnému výbuchu čtvrtého bloku.

Tyto vodou chlazené reaktory měly několik vážných konstrukčních nedostatků, které je při neodborné manipulaci mohly proměnit v neovladatelné smrtící monstrum. Největší vadou reaktoru byla nešťastná konstrukce regulačních tyčí, pomocí kterých bylo možné udržet pod kontrolou štěpnou reakci. Tandemové řídící tyče byly v dolní části tvořeny grafitem, po kterém následoval prázdný kus a teprve potom následoval bór, jenž dokáže absorbovat neutrony.

Vytažením tyčí se výkon zvyšuje, zasouváním klesá. Bohužel právě vinou zmíněné mezery mezi grafitem a bórem u tohoto typu reaktoru dojde na malou chvíli ke zvýšení výkonu při snaze o jeho snížení. O tomto faktu tehdejší obsluha nevěděla, protože mnoho informací z konstrukce reaktorů bylo v době socialismu vojenským tajemstvím.

Ve chvíli kdy reaktor dosahoval kritické hranice výkonu, operátoři zasunuli tyče ve snaze reakci regulovat, ty se ale zasekly. Bylo příliš pozdě, reaktor se začal deformovat a katastrofě už nebylo možné zabránit. Tlak páry se zvýšil natolik, že vyrazil víko reaktoru a dvěma výbuchy rozmetal do okolí hořící grafit.

Sovětské velení nebylo na takovou událost připraveno, a proto následovalo mnoho chybných kroků během řízení krize. V počátcích se odborníci domnívali, že samotný reaktor zůstal nedotčen. Největší dozimetry měly totiž stupnici do 1000 R/sec (Rentgenů za vteřinu) ale vlivem obrovského množství radioaktivity nefungovaly správně. Skutečné hodnoty na místě dosahovaly nejméně 20 000 R/sec, a proto mnoho lidí zemřelo na následky popálenin radioaktivním zářením.

Nová fakta hovoří o jaderné explozi

Oproti všeobecnému přesvědčení sovětské velení vždy tvrdilo, že v Černobylu nedošlo ke skutečnému jadernému výbuchu. Toto tvrzení bylo postupem času přijato celým světem. Nová studie ukazuje, že to nemusela být pravda.

Podle jaderného fyzika Lars-Erika De Geera a jeho týmu ze švédské obranné výzkumné agentury byl první ze dvou výbuchů pravděpodobně jaderný, nikoliv způsobený parou.

Pokud mají výzkumníci pravdu, jejich zjištění jsou v zásadním rozporu s ujištěním expertů, že konstrukce reaktoru žádné jaderné elektrárny neumožňuje jadernou explozi.

V roce 1986 vědci z Leningradského institutu VG Khlopin Radium naměřili radioaktivní spad ve městě Čerepovec, které je od Černobylu vzdálené tisíc kilometrů. V okolí města bylo zaznamenáno výrazné množství izotopu xenonu.

Toto město je přitom naprosto mimo známé cesty radioaktivního mraku, který se šířil zejména nad Evropu, tedy úplně na druhou stranu. Podle De Geerse tento fakt nasvědčuje tomu, že radioaktivní izotopy musely být vystřeleny do mnohem větší výšky, než které může dosáhnout pára. Výška musela být nejméně tři kilometry. V těchto nadmořských výškách totiž panují jiné vzdušné proudy, které mohly na opačnou stranu izotopy xenonu zanést.

Při analýze těchto izotopů bylo také zjištěno, že musejí pocházet z jaderného štěpení a s největší pravděpodobností musely vzniknout při jaderném výbuchu. Dalším faktem, který vědce utvrzuje v jejich teorii, je to, že při ohledání reaktoru bylo zjištěno propálení ocelové desky o tloušťce 2 metry.

„Takovou destrukci musela způsobit jaderná exploze a nikoliv výbuch páry, jak tvrdilo sovětské velení,“ uvedl De Geers. Posledním důkazem, který tým získal, je také svědectví rybáře, který viděl modrý záblesk nad reaktorem, jež opět hovoří ve prospěch jaderné exploze.

Co se tenkrát v reaktoru opravdu přihodilo, se možná nikdy nedozvíme, ale vědecký tým je přesvědčen, že se jednalo o jadernou explozi.