Čtvrtá ze šesti jaderných útočných ponorek třídy Barracuda francouzského námořnictva dostala jméno SSN De Grasse a nyní musí projít řadou testů, zkoušek a hodnocení, než se plně zapojí do služby.

Třída Barracuda je útočná jaderná ponorka

Program Barracuda, označovaný také jako třída Suffren, představuje novou generaci jaderných útočných ponorek navržených francouzskou loděnicí Naval Group. Má nahradit ponorky třídy Rubis. Stavba začala v roce 2007 a první tři ponorky této třídy – SSN Suffren, SSN Duguay-Trouin a SSN Tourville – vstoupily do služby v letech 2022, 2024 a 2025, uvádí odborný magazín Naval Technology.

Ponorky třídy Barracuda využívají technologie z ponorek třídy Triomphant, včetně pohonu s tryskovým motorem. Tato třída údajně produkuje přibližně 1/1000 detekovatelného hluku ponorek třídy Redoutable a je desetkrát citlivější při detekci jiných ponorek. Ponorky jsou vybaveny torpédomety a mohou odpalovat řízené střely MDCN SCALP Naval pro útoky na strategické pozemní cíle na dlouhé vzdálenosti. Jejich dolet se pohybuje výrazně nad 1 000 kilometrů. Ponorky třídy Barracuda se mohou zapojit prakticky do všech vojenských operací, včetně protiponorkového boje, pozemních útoků, shromažďování zpravodajských informací, krizového řízení a speciálních operací.

Jaderný reaktor ponorek třídy Barracuda disponuje oproti předchozímu modelu Rubis několika vylepšeními. Zejména prodlužuje dobu mezi doplňováním paliva a komplexními generálními opravami ze 7 na 10 let, což umožňuje ponorkám zůstávat na moři delší dobu. Na podporu speciálních operací mohou ponorky třídy Barracuda také přepravit až 12 komand, přičemž jejich vybavení mohou přepravovat v připojeném mobilním modulu.

Francouzské námořnictvo čeká ještě na dvě Barracudy

Výstavba zbývajících dvou ponorek, které ponesou jména SSN Rubis a SSN Casabianca, je v současné době v plném proudu. Obě ponorky by se měly dostat do služby francouzského námořnictva do konce tohoto desetiletí.

Program třídy Barracuda tak plně nahradí stárnoucí ponorky třídy Rubis, které byly uvedeny do služby už v 80. letech 20. století. Předpokládaná provozní životnost ponorek třídy Barracuda přesahuje 30 let, což znamená, že by na moři mohly sloužit nejméně do roku 2060. Ponorky třídy Rubis jsou rovněž jaderné útočné ponorky provozované francouzským námořnictvem a jsou primárně určené pro protiponorkový boj a shromažďování zpravodajských informací.

V rámci této třídy bylo postaveno celkem šest ponorek. Třída Rubis však byla od svého vzniku nejmenší jadernou útočnou ponorkou na světě. Její konstrukce upřednostňovala mobilitu a nenápadnost pro operace v rozmanitých podvodních terénech. Vyznačuje se aerodynamickým trupem a nízkou akustickou charakteristikou, což umožňuje efektivní operace jak na otevřeném oceánu, tak v pobřežních zónách. V 90. letech 20. století prošla většina plavidel modernizací, která zlepšila jejich vlastnosti neviditelnosti, sonarové schopnosti a systémy řízení boje. Ponorky jsou vybaveny pokročilou sonarovou sadou, která jim umožňuje detekovat a sledovat ponorky, hladinová plavidla a další námořní hrozby. Jsou vyzbrojeny torpédy F17 a raketami SM39 Exocet, což jim umožňuje efektivně útočit na podvodní i hladinové cíle. Tlakovodní reaktor K48 zajišťuje jaderný pohon, který umožňuje ponorkám operovat pod vodou po delší dobu bez doplňování paliva, jak uvádí odborný web Seaforces. S délkou 73,6 metru a šířkou 7,6 metru jde o kompaktní, ale zároveň odolné ponorky schopné odolat náročným podmínkám dlouhodobých podvodních operací s posádkou o 68 mužích.

Mnohem větší Barracuda

Společnost Naval Group s třídou Barracuda postavila ponorky pro budoucnost. Ponorky třídy Barracuda jsou vybaveny námořními střelami s plochou dráhou letu (NCM) MBDA, těžkými torpédy F21 vyrobenými společností Naval Group a protilodními střelami SM39 dodanými společností MBDA. Nabízejí také možnosti diskrétního nasazení speciálních jednotek pod vodou. Ponorky třídy Barracuda mají hladinový výtlak 4 700 tun a v ponořeném stavu dosahují výtlaku 5 200 tun. Ponorky v této třídě měří 99 metrů na délku a průměr jejich trupu je 8,8 metru. Pohon zajišťuje tlakovodní reaktor, podobný těm, které se používají na ponorkách třídy Triomphant a na letadlové lodi Charles de Gaulle. Standardní posádka má 63 členů a navíc, jak už bylo řečeno, ponorky mohou přepravovat i členy speciálních komand. Díky moderním technologiím mohou být ponorky třídy Barracuda k dispozici pro operační nasazení více než 270 dní v roce.

A ještě jedna vysvětlivka na závěr. Přestože se oficiálně jedná o třídu Barracuda, mají nové francouzské ponorky ještě druhý název – třída Suffren. Ponorka Barracuda tu už totiž jednou byla. Barracudy (původně ponorky třídy K-1) byly produktem projektu Kayo, výzkumného a vývojového úsilí zahájeného americkým námořnictvem bezprostředně po druhé světové válce. Tyto ponorky nesly původně označení K-1 až K-3 s označením trupu SSK-1 až SSK-3. V prosinci 1955 byly tři ponorky přejmenovány na Barracuda, Bass a Bonita. V roce 1959 byla Barracuda přeznačena na SST-3 jako cvičná ponorka a nakonec byla v roce 1973 přeznačena na SS-T3, což bylo označení pro útočnou ponorku.

Zdroj: Seaforces, Naval Technology, Naval Group.