Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Jde o systém, který je komplexní, různorodý a především experimentální, a už funguje v některých městech a oblastech. Naplno by se měl rozjet v celé zemi s více než miliardou obyvatel od roku 2020. I když má dozajista některá pozitiva, na svobodě lidí se podepisuje spíše negativně.

Známý je příběh, který zveřejnilo americké rádio NPR. Vyplynulo z něj, že si Lao Tuan - čínský obchodník s uhlím, chtěl koupit jízdenku na rychlovlak do Pekingu, ale k jeho překvapení mu to on-line aplikace nedovolila. Tehdy se poprvé dozvěděl, že je na soudní černé listině, takže si nemůže koupit letenku ani jízdenku do rychlovlaku. Lao Tuan totiž nebyl schopen splatit půjčku, jelikož jeho byznys zkrachoval po pádu cen uhlí, když vláda zavedla nové ekologické normy. Poté, co zbankrotoval, doufal, že bude moci, stejně jako jinde ve světě, znovu začít podnikat a postupně své dluhy splácet. Jenže to by nesměl být v Číně.

I telefonní operátoři ohlašují provinění

Systém v současné době již připravil i to, že pokaždé, když se někdo chce k někomu dovolat, před vlastním spojením mu operátor sděluje, že volá člověku, který dluží tomu a tomu a takovou částku (pokud tomu tak je a dotyčný volaný je dlužníkem). Nejde tudíž jen o společenské znemožnění provinilce, ale zároveň i o izolaci v podnikání.

Ale vraťme se ještě k příběhu Lao Tuana. Brzy poté, co zjistil, že si nemůže koupit jízdenku, zjistil, že všude po jeho městě visely jeho fotky se jménem a číslem občanského průkazu. Není divu, že se lidé k němu začali chovat jinak a brzy se jich začal stranit. Záhy ale potkával další černé ovce vyhodnocené systémem sociálního kreditu. Společně tedy vytvořili spolek, ve kterém se snaží navzájem si pomáhat s rozjížděním nových firem a splácením dluhů. Podle čínských právníků ale není jisté, zda se jim potom někdy v budoucnu vůbec podaří z černé listiny dostat, údajně se to prakticky neděje.

V současné době se na tomto blacklistu nachází již přes deset milionů obyvatel Číny. O tom, kdy se tam ocitnou, nejsou podle dostupných informací ani od soudů nijak informováni. Některá jména se pak objevují na internetových seznamech hříšníků, jiná jsou zveřejňována na obrazovkách v domovském městě, kde jsou veřejně vystavováni jako špatní občané.

Nevládní systém stejného druhu má i Alibaba

Systém, který určuje sociální kredit občanů, spravuje také známý mega online obchod Alibaba. Ten vytvořil aplikaci nazvanou Sesame Credit, která díky svému dominantnímu postavení na poli internetových plateb sbírá masivní objem dat o chování uživatelů a následně vyhodnocuje jejich důvěryhodnost v podobě skóre.

Přesný algoritmus a metodologie nejsou veřejně známé, ale již se ví, že pracují třeba i s tím, zda má osoba na sociálních sítích špatně hodnocené přátele. V takovém případě jí klesne skóre úplně stejně, jako když nesplácí půjčky. Vylepšit si skóre lze ale v tomto případě nákupem zboží z podporovaného sortimentu Alibaby. K tomu, aby byl přehled o konkrétní osobě dokonalý, nasadila tato firma aplikaci nazvanou WeChat Pay či Alipay. Jde o aplikace provázané s gigantem online nakupování, pomáhá k tomu i PayPal, který používají téměř všichni čínští občané při placení a na sociálních sítích.

Ten, kdo má dobré skóre, může si třeba pronajmout lepší byty od majitelů, kteří se na programu podílejí. Nebo nemusí dávat zálohu, když si chce půjčit auto nebo kolo. A stejně tak má lepší šanci najít si partnerku na seznamovacích sítích, protože i tam hraje skóre roli. Kdo však má skóre špatné, třeba i cizím přičiněním, všechny výhody pro něj přestanou platit. K některým službám má i omezený přístup.

Sesame Credit však není součástí vládní politiky, i když si ho podle některých zpráv prý i samotní Číňané pletou s oficiálním systémem. Čtěte také: Kamery nás ve velkých městech snímají a fotografují i stokrát za den. A stále jich přibývá.

Co bylo spouštěčem systému sociálního kreditu?

O sociálním kreditu se poprvé v Číně začalo uvažovat na začátku tohoto století. V tomto období totiž vzrostlo množství padělků, podvodů a nekalých praktik. Firmy okrádaly své klienty, obcházení pravidel v potravinářském nebo farmaceutickém průmyslu ohrožovalo životy spotřebitelů a celkově začala panovat nedůvěra.

A proto přišla myšlenka na systém sociálního kreditu, který by to měl vyřešit. Díky sběru dat a vytvářením složek na každého jedince v cloudových databázích nebo v kartotékách, by měly místní úřady a soukromé subjekty vždy vědět, s kým mají tu čest. Stát, komunistická strana i jednotlivý pověřený úředník tak může nyní pracovat s cloudem, kde je uloženo vše, co úřady o lidech během jejich života nasbírají.

Jak bude vypadat finální verze sociálního kreditu určená pro celý národ, stále ještě není veřejně zcela jasné. Dá se jen domnívat, že bude mít podobu sofistikovaného algoritmu hodnotícího na základě obrovského množství dat. Ve větších městech se počítá s tím, že systémy zahrnou cloudovou databázi, kamery s rozpoznáváním obličejů a budou používat analýzu big dat.

Závěrem je třeba uvést, že již nyní je v některých případech možné se ze špatného skóre vyplatit přispěním na charitu. Není ale jasné, kde peníze nakonec skončí.