Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Ve srovnání s předchozím vývojem jsou změny vyvolané současným aktuálním procesem digitalizace mnohem rychlejší a pronikají v podstatě do všech oblastí života společnosti. I proto se hovoří o tom, že jsme svědkem Čtvrté průmyslové revoluce (4.0). Odborníci proto vyzývají, že je důležité vliv všech probíhajících procesů pochopit. I z toho důvodu, aby byl jedinec schopný najít jiné uplatnění, zanikne-li to jeho stávající.

Změny v poptávce po pracovní síle

Už nyní je k dispozici několik studií, které se pokoušejí nějakým způsobem změřit dopady digitalizace na trh práce. Za klíčovou lze považovat studii Freye a Osborna (2013), kteří vytvořili metodologii odhadu pravděpodobnosti digitalizace jednotlivých profesí na americkém pracovním trhu. Na uvedenou studii do určité míry navázala také práce Chmelaře a kol. (2015), v níž je publikován tzv. index ohrožení digitalizací současných profesních kategorií na českém pracovním trhu, a to v horizontu patnácti až dvaceti let.

Vychází se z toho, že celý proces nahrazování práce technikou nebude zřejmě probíhat kontinuálně, ale v určitých vlnách. Frey a Osborne (2013) odhadují, že nejdříve budou zasaženy profese v dopravě a logistice (samořízené vozy), většina podpůrných administrativních pracovníků (algoritmizace dat umožní nahradit jejich činnost speciálními počítačovými programy; typicky např. účetnictví) a pracovní síla ve výrobě (postupující proces digitalizace celého procesu výroby vč. distribuce).

Se změnami musí počítat i kreativci

Změny ale čekají i zaměstnance a podnikatele pracující ve službách, v prodeji a stavebnictví. Předpokládá se, že první vlnu nahrazování práce kapitálem vystřídá zpomalení tohoto procesu, nicméně bude docházet k dalšímu rozvoji technologií. Ten umožní postupně překonávat dosavadní bariéry při nahrazování práce technikou, a to i takové, která je spojená s kreativitou a sociální inteligencí.

V dlouhodobém horizontu lze pak očekávat další vlnu nahrazování práce, která bude spojena se zaváděním samořídících a autooptimalizačních systémů a umělé inteligence. A bude se týkat vysoce kvalifikovaných a sofistikovaných pracovních činností. K obdobnému procesu dojde zřejmě i v ČR, i když s určitým časovým zpožděním.

Zánik starých profesí a vznik nových

Proces zániku a vytváření pracovních míst bude podle expertních studií probíhat rozdílně v jednotlivých zemích (s ohledem na strukturu národních ekonomik), v jednotlivých odvětvích i oborech činnosti.

Rozhodující bude možnost nahrazení jednotlivých pracovních úkolů, popř. pracovních procesů novými technologiemi (automatizací, robotizací, ICT). V této souvislosti budou nejvíce ohroženy zejména rutinní profese, a to jak manuální, tak jednoduché kognitivní (poznávací), které lze jednoduše převést do programového algoritmu.

V nejbližších letech budou dále též ohroženy digitalizací i některé nerutinní profese. Pomocí dostatečného množství dat (tzv. big data) bude možné rozpoznat určité vzorce rozhodování/chování a nahradit některé nerutinní kognitivní profese moderní technologií. Nahrazování nerutinních manuálních úkolů bude možné pomocí tzv. strojového učení (machine learning), podmínkou ale bude snížení vstupních investic do moderních technologií (robotů).

Kolik pracovních míst změny postihnou?

Kolika lidí se to přesně bude týkat, není zcela jasné. Jednotlivé studie se totiž poměrně významně liší v odhadech počtu pracovních míst, která by měla být kreačně-destrukčním procesem postižena.

Většina profesí navíc nezanikne úplně, ale změní se provádění jejích pracovních úkolů. Nicméně řada již zveřejněných studií je poměrně dost pesimistická. Jejich odhady uvádějí, že v příštích 15 letech zanikne 40 – 50 procent pracovních míst (např. Frey a Osborne, 2013). Podle Chmelaře a kol. (2015, s. 3) poměr zaniklých a nově vzniklých pracovních míst bude 5:2. Ale přicházejí i dobré zprávy.

Na jedno zaniklé místo vznikne prý 2,5 nových pracovních pozic

Na druhé straně existují odhady, podle kterých digitalizace umožní růst produktivity práce až o 30 procent (Korbel, 2015). To by mělo vytvořit předpoklady pro další zvyšování odbytu k růstu obratu podniku, a tím pádem i k přijímání nových zaměstnanců. V první fázi digitalizace sice některá místa zaniknou, poté však budou vznikat nová. Na jedno zaniklé pracovní místo by mělo připadnout až 2,5 nových pracovních míst (Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, 2016, s. 19).

Problematikou míry ohrožení pracovních míst se zabývá také studie OECD z roku 2016. Z jejího závěru vyplývá, že v současnosti pracuje v profesích vysoce ohrožených automatizací 6 – 12 procent zaměstnanců. Jejich nejvyšší podíl je v Německu, Rakousku a Španělsku (12 %).

Jak tomu bude v Česku?

Pokud jde o Českou republiku, studie uvádí, že v průběhu následujících 20 let bude u nás vysoce ohroženo automatizací zhruba 10 procent pracovních míst a dalších 35 procent míst čekají zásadní změny. V absolutních číslech to znamená, že ohroženo bude kolem 408 tisíc pracovních míst a k podstatné změně dojde přibližně u 1,4 mil. pracovních míst.

Nutno dodat, že studie odhalují též to, že se Česko spolu se Slovenskem a Itálií řadí k zemím s nejvyšším podílem pracovních míst, které se nevyhnou zásadním změnám.

Je třeba též uvést, že proces digitalizace ekonomiky by se neměl dít jen jako destrukce a ohrožení určitých profesí. Jak už bylo zmíněno, vytvoří také předpoklady pro vznik profesí a pracovních míst zcela nových. Očekává se tedy, že bude mít současně pozitivní vliv na pracovní trh.

Největší potenciál čeká v nejbližších letech specialisty v oblasti ICT (odborníci na databáze a počítačové sítě, řídící pracovníci v oblasti ICT, analytici a vývojáři softwaru a počítačových aplikací). Naopak o změně práce by měli přemýšlet ti lidé, co se v současné době živí jako pomocní pracovníci v nejrůznějších oblastech, třeba i prodavači vstupenek a jízdenek, apod.

V roce 2029 bude v ČR asi o 420 tisíc pracovních míst méně

Vědecká studie zaměřená na český trh práce předpokládá, že v období následujících patnácti let budou důsledky digitalizace též zasaženi techničtí a odborní pracovníci (ISCO-3). Jejich počty se významně sníží. Naopak poroste počet pracovníků zabývajících se obsluhou strojů a zařízení (ISCO-8) a pracovníků ve službách a prodeji (ISCO-5).

V roce 2029 bude podle tohoto zdroje na našem trhu práce o zhruba 420 tisíc pracovních míst méně (ve srovnání s rokem 2015). Je třeba k tomu však brát v potaz fakt, že demografické projekce Českého statistického úřadu zároveň předpokládají významný pokles počtu osob v produktivním věku o asi 400 tisíc osob (opět ve srovnání s rokem 2015). Čtěte také: Je tu čtvrtá průmyslová revoluce. Některá povolání definitivně pohřbí.