Záhada největšího masakru v dějinách našeho národa

Byla to největší jednorázová hromadná poprava československých občanů za druhé světové války. Nacisté před 72 lety, v noci z 8. na 9. března 1944, plynem zavraždili ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi-Březince 3792 židovských mužů, žen a dětí z terezínského "rodinného" tábora. Další část osazenstva tábora byla zlikvidována v červenci 1944.

Co byl vlastně "rodinný" tábor? Jeho existence patří k málo objasněným fenoménům holokaustu. Nejčastěji udávaný důvod je, že se tábor měl stát dalším nástrojem nechvalně proslulé propagandy nacistů po ostudné návštěvě delegace Červeného kříže v Terezíně. Podle některých pamětníků to nemůže být pravda, neboť si jen stěží lze představit, že by do osvětimského pekla nacisté pozvali jakoukoli delegaci.

Jaký ale mělo pro nacisty smysl živit půl roku několik tisíc lidí ve vyhlazovacím koncentračním táboře bez jakéhokoliv užitku? Názory historiků se v tomto směru velmi liší. Stále nejpravděpodobnější zůstává, že se chtěli nacisté před světem udělat "hezčí". Jedna z teorií se přiklání k názoru, že se nacisté snažili uklidnit Židy z Terezína korespondenčními lístky, které vězňové z Březinky po určité době posílali. K dalším možným důvodům expedice terezínských Židů do Osvětimi mohla patřit snaha předejít možnému budoucímu povstání v ghettu, čehož se nacisté po zkušenostech z jiných míst obávali. Ale kde je pravda, se po letech již stěží dozvíme.

Z 17 500 vězňů rodinného tábora se dočkalo konce války pouhých 1294.