Vesmírná solární elektrárna. Sci-fi teorie nebo blížící se revoluce v energetice?
Vesmírná solární elektrárna byla doposud opravdovým sci-fi pojmem, ale podle některých odborníků nastává doba, kdy bude možné technologii realizovat. O samotný sběr sluneční elektřiny zase tolik nejde, ta může být využívána stejně dobře ve vesmíru jako na zemi, ale problémem je především hmotnost celého zařízení, náklady na jeho výrobu a také technologická proveditelnost dopravy energie na Zemi.
Elektrárna by pomocí obřích solárních panelů shromažďovala energii, která by poté mohla být k Zemi dopravena pomocí mikrovln, nebo laserových paprsků. Sběrné stanice na Zemi by energii dokázaly přeměnit na elektřinu.
Projekt sluneční elektrárny ve vesmíru je vskutku revoluční myšlenkou, protože je jasné, že její efektivita by byla mnohem větší než na Zemi. Přes zemskou atmosféru totiž nepronikne minimálně 30 % slunečních paprsků, které na naši planetu ve skutečnosti dopadají.
Další z výhod, které účinnost mnohonásobně zvyšují, je absence jakéhokoliv počasí a nočního času, takže elektrárna by mohla ve vesmíru běžet nepřetržitě. Je známo, že účinnost solárních panelů v kosmickém prostředí může být až 10krát vyšší než na Zemi. Například panely, které pohání ISS, dosahují vynikající účinnosti 34 procent.
Zprávy o tomto vesmírném projektu se ale především objevují proto, že výrazně klesají ceny letů do vesmíru. Průkopníkem v této oblasti je společnost SpaceX, která úspěšně poprvé v historii vyslala do vesmíru recyklovanou raketu Falcon. V neposlední řadě také roste schopnost raket vynést do vesmíru stále těžší náklad. Nová raketa BFR společnosti SpaceX dokáže na oběžnou dráhu vynést až dvakrát těžší náklad než stávající raketa Falcon 9.
Elektrárna by musela být umístěna na vysoké geostacionární oběžné dráze a vyžádala by si sběrnou oblast o rozměrech přibližně 3 kilometry s váhou přes 80 000 tun. Taková solární elektrárna by generovala výkon až několik gigawattů.
Studie kosmických elektráren si zaplatila americká vláda během ropné krize z let 1978 až 1981, přes velké investice zůstaly studie bez jakékoliv návaznosti. Dalším státem, který se touto problematikou vážně zabýval, bylo Japonsko.
Během několika výzkumů, které Japonci provedli, se podařilo potvrdit, že přenos energie pomocí mikrovln je skutečně možný, přestože dochází k určitým ztrátám. Technologickým vývojem v této oblasti by se ale jistě časem podařilo tyto neduhy odbourat. Japonská agentura JAXA také krátce po roce 2000 uvedla, že vybuduje první kosmickou elektrárnu do roku 2030.
Ve vesmíru ale může docházet k řadě komplikacím, kvůli kterým se s tímto projektem stále váhá. Značným problémem pro rozsáhlou síť solárních panelů může být například vesmírný odpad, kterého je na oběžné dráze opravdu mnoho.
Odborníci včetně vesmírného průkopníka Elona Muska tvrdí, že převod elektřiny na Zemi vykazuje takové teoretické ztráty, že by se výhoda kosmické solární elektrárny téměř anulovala oproti těm pozemským.
Je velmi pravděpodobné, že s technologickým pokrokem je solární elektrárna reálný projekt, na jeho realizaci si ale ještě budeme muset nejspíše pár desítek let počkat.
