Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Projekt 941 Akula je třída obřích jaderných ponorek schopných nést rakety s jadernými hlavicemi, které NATO vede pod označením Typhoon. Šestice největších jaderných ponorek byla vyrobena v bývalém SSSR jako odpověď na americké jaderné ponorky třídy Ohio, které mohly nést až 192 jaderných hlavic o síle 100 kt.

Poslední z těhchto obrů TK-208 Dmitrij Donský byl nedávno spatřen při plavbě u Severodvinsku na pobřeží Bílého moře, tedy v místě, kde všech šest kusů unikátních plavidel během studené války vzniklo.

Dmitrij Donský byl prvním plavidlem třídy Typhoon a do služby vstoupil vyzbrojen dvaceti jadernými raketami v únoru 1982. Na rozdíl od pěti dalších ponorek typu Typhoon je stále ve službě. Ponorka již delší dobu na palubě nemá jaderný arzenál a od roku 2005 slouží jako zkušební platforma pro nové zbraňové systémy, například rakety Bulava.

Ponorky třídy Typhoon mají délku 175 metrů a výtlak při ponoření 48 000 tun (Americký ekvivalent třída Ohio má výtlak méně než poloviční). Ponorka třídy Typhoon může zůstat ponořená po dobu až tří měsíců bez nutnosti vyplout napovrch.

Ruské jaderné monstrum používá konstrukci pětivrstvého tlakového trupu, který jí umožňuje ponořit se až do extrémních hloubek okolo 500 metrů. Pětivrstvý design také umožňuje celkově širší konstrukci než konstrukce konvenční ponorky.

Uvnitř plavidla je dostatek místa pro početnou posádku, kterou v některých případech mohlo tvořit až 160 námořníků. Speciální konstrukce Typhoonu poskytovala také jistou bezpečnostní ochranu, protože stroj mohl pokračovat v cestě i po vážném zásahu torpédem.

Hlubinné monstrum je poháněno dvěma jadernými reaktory OK-650 o výkonu 190 MW.  Dále je vybaveno dvojicí parních turbín, každá o výkonu 50 000 koní a čtyřmi generátory. Jako záložní zdroj sloužily dva 800 kW dieselové generátory. Díky tomuto pohonnému arzenálu dokáže loď dosáhnout rychlosti 22 uzlů na povrchu a 27 uzlů pod hladinou. O pohon vpřed se stará dvojice velkých lodních šroubů.

Primární raketovou výzbroj tvořily devadesátitunové mezikontinetální balistické střely R-39 s doletem přes 8 tisíc kilometrů, které přišly do služby až v roce 1984. Tyto střely byly navrženy tak, aby je ponorka mohla bezpečně vypustit pod hladinou oceánu. Střely byly také schopné během startu prolomit arktické ledové příkrovy.

Supertěžká váha mezi ponorkami Dmitrij Donský je dnes poslední žijící připomínkou extrémního zbrojení z osmdesátých let. Tři z lodí byly vyřazeny a rozmontovány, dvě byly uloženy do rezervy a vlajková loď flotily TK-208 Dmitrij Donský stále brázdí vody Bílého moře.

Rusko nedávno zveřejnilo svůj záměr na vyzvednutí a likvidaci některých vraků jaderných ponorek, které leží na dně moří. V souvislosti s plánovaným rozvojem arktických oblastí totiž představují vážný ekologický probém.