Solární plachty, které ohýbají světlo, jsou budoucností efektivního pohonu kosmických lodí
Se současnými pohony kosmických lodí je do značné míry problém. Kosmická loď uveze jen omezené množství paliva a tudíž doletí jen do omezené vzdálenosti. Proto je hledání nových variant pohonu tak klíčové. A solární plachty by byly nejen levnější, ale také mnohem efektivnější variantou.
Jak plachty fungují
Respektive jak by měly fungovat. Solární plachty by poháněly kosmickou loď tím, že zjednodušeně řečeno narážejí na tlak vyvíjený slunečním světlem, když se fotony odrážejí od povrchu. Nejde sice o žádnou velkou sílu, ale pokud budou plachty dostatečně velké a budou z lehkých materiálů, pak by mohly kosmické lodi poskytnout dostatek energie.
Už v roce 2010 tento princip zkoušeli Japonci, když do vesmíru poslali svou "jachtu" IKAROS. A podobný experiment se odehrál jen před několika měsíci. Tehdy plachta skutečně dokázala změnit oběžnou dráhu kosmické lodi.
Jako technologie to tedy už funguje, jenomže je stále co vylepšovat, aby šlo o skutečně efektivní pohon. Plachty jsou nejúčinnější, když na ně dopadá světlo přímo a proto chce NASA rozvíjet svůj program Diffractive Solar Sail tak, aby se zlepšila účinnost využitelného slunečního světla.
Technologie by v podstatě využila difrakci. To znamená, že když světelné vlny procházejí malou mezerou, začnou se šířit ve tvaru vějíře na druhé straně. Taková difrakční sluneční plachta by musela mít malé mřížky v tenkých filmech, které budou šířit sluneční světlo, které na ně dopadne. Pak by plachta kosmické lodi poskytla dostatek energie. A to by znamenalo, že kosmické lodě s takovým plachtovým pohonem by doletěly prakticky kamkoliv.
Podstatné je, že nejde rozhodně o projekt nějaké vzdálené budoucnosti. Protože technologie sama o sobě již existuje a byla experimentálně prověřena přímo ve vesmíru, kde nyní jen o to, postavit plachty správně a ze správných materiálů.
Autorský článek, další zdroj: NASA
