خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn

Převratný objev a velmi neobvyklá sběratelská vášeň

Sladit kostkovým cukrem je velmi pohodlné, ale vždy to tak nebývalo
📷
Další 2 fotografie v galerii
 Technologie 
08. března 2018 12:21 / Shutterstock
  0   0
Sběratelství je oblíbeným koníčkem lidí už celá staletí. Nikoho nepřekvapí sbírání poštovních známek, vzácných mincí či obrazů, ale obvyklé jsou i sbírky třeba dýmek, modelů autíček, nebo panenek na hraní. Ale sbírat kostkový cukr je přece jenom poněkud neobvyklé.

Slovo cukr je odvozeno ze sanskrtského slova „śarkarā“ (sladký). Poté se dostalo do arabštiny v podobě slova „sukkar“ a následně jej převzaly i evropské jazyky. Cukr se vyráběl nejprve z cukrové třtiny a prvé zmínky o vaření sladké šťávy z této rostliny se objevují v Indii v 5. století. Zahuštěná šťáva se nalévala do kuželovitých dřevěných nebo hliněných nádob, kde krystalizovala a vznikaly tak cukrové homole. V této podobě se dodávaly i do domácností přibližně do konce 19. století.

Osladit si čaj či kávu nebylo tehdy tak úplně jednoduché. Hospodyňky musely nejprve nasekat až 1,5 metru vysoké cukrové homole na menší části a o zranění prý nebývala nouze. Traduje se, že na nápad vyrábět cukr v podobě kostek přivedla Jacoba Christopha Rada, ředitele rafinerie cukru v Dačicích na Moravě, jeho manželka, a to po jednom takovém bolestivém poranění.

A tak vznikl, právě před 175 lety, v roce 1841 první kostkový cukr tak, jak jej známe dnes. O vynálezu NASA, který může změnit život na planetě, jsme psali v tomto článku.

Vynález se sice neuchytil ihned a všude, ale díky papírovému obalu se stal oblíbeným reklamním předmětem podávaným ke kávě či čaji. "Design balení se velmi lišil a majitelé kaváren na obalu propagovali své podniky,“ uvedla Karin Rädelová, předsedkyně Německého klubu sběratelů cukru.

Paní předsedkyně, která je vášnivou sběratelkou cukru, má dnes ve sbírce více než 160 tisíc sladkých kostiček o celkové váze přibližně jedné tuny! Nejstarším kouskem v její sbírce je kostka ze světové výstavy v New Yorku v roce 1939. A se svou neobvyklou sběratelskou vášní není v Německu rozhodně ojedinělá. Téměř každý týden ji prý kontaktují dědicové, kteří si nevědí rady se sladkými sbírkami svých zesnulých příbuzných.

Dnešní sbírky v Německu podle Rädelové vznikaly především v 50. letech 20. století. Žádné starší se nedochovaly. A důvod je prostý a pochopitelný. Předválečné sbírky v době válečné nouze jejich majitelé prostě snědli.

Karel Kovka | inStory.cz
Komentáře
Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Věda & Vesmír

Nejděsivější predátor? Pravděpodobně pouhý mýtus

Dům a zahrada

Jak využít silikonové formičky jinak než k pečení

Cestování

Jak poznat Atény chytře, bez front a co nejvíce si užít jejich antické památky