Výrobci elektroniky už nebudou smět dávat do přístrojů kazítka. Ušetříme planetu i naši kapsu

Rozbitá lednice není nic příjemného
📷
Další 2 fotografie v galerii
 Technologie 
30. října 2019 08:40 / Depositphots
  343   15
Pokud jste až dosud nevěřili tomu, že firmy nabízejí výrobky v rámci takzvaného plánovaného zastarávání – tedy s pomocí kazítek, pak věřte. Problém už dosáhl takové míry, že se do něj vložila Evropská komise a vydala novou řadu směrnic, které výrobce zavazují k tomu, aby jim podobné cílené jednání už od příštího roku neprocházelo.

Plánovaným zastaráváním a instalací kazítek se nyní zkracuje životnost nebo potenciální použití výrobku od jeho vzniku. Cíl je jasný: zvýšit tempo náhrady zařízení. A tak spotřebume stále víc energie a elektrického proudu, plýtváme cennými zdroji, vyrábíme víc odpadů – i když máme k dispozici technologie i znalosti k sestrojení přístrojů, jež by vydržely věčně.

Podle nové směrnice, kterou vydala na začátku letošního října Evropská komise, se toto musí od roku 2021 změnit. Zavádí se pravidlo, které stanoví, že veškeré náhradní díly pro vybranou elektroniku a domácí spotřebiče musí být jednoduše dostupné alespoň deset let. A firmám také nařizuje vyrábět produkty, které se jen tak snadno nepokazí.

Nové nařízení se týká ledniček, praček, myček nádobí, elektrických motorů, displejů a další elektroniky. Je výsledkem mnoha stížností z řad zákazníků, kteří poukazovali na to, že se jejich spotřebiče rozbíjejí téměř přesně poté, co skončí jejich záruka. Problematické také je, že pokud chtějí spotřebič nechat opravit, je často levnější koupit si nový, než si pořizovat náhradní díly, jež často nejsou na trhu dostupné, jsou příliš drahé nebo je oprava velmi složitá.

Výrobci domácích spotřebičů budou muset také, kromě dostupnosti náhradních dílů svých produktů, zajistit, aby těmito díly mohli opravit spotřebiče zákazníků různí nezávislí opraváři, nejen ti z autorizovaných a právě často předražených servisů.

Elektronický odpad se stává neúnosný svým množstvím

Výsledkem současného přístupu firem ke kazivosti produktů, který se snaží svým nařízením Evropská komise změnit, je rostoucí produkce elektronického odpadu. A to je v rámci situace změn klimatu a počasí, apelu na ochranu životního prostředí dlouhodobě neúnosné.

Každoročně to je 50 milionů tun na celém světě, z nichž jen 20 procent je následně zrecyklováno. Například v roce 2016 bylo mezi státy Evropské unie největším producentem elektronického odpadu Norsko, celkem to dělalo 19,6 kg na jednoho obyvatele. Češi vyprodukují ročně 8,6 kilo elektronického odpadu na osobu, ještě méně pak Rumuni - 1,6 kg na člověka.

Ekologické přínosy

Podle odhadů Evropské komise se zavedením nového balíčku směrnic, které obsahují také nařízení v oblasti zvyšování energetické účinnosti a designu produktů, které by měly více odpovídat principům cirkulární ekonomiky, uspoří v následujících 10 letech energie 167 TWh. Pro srovnání a představu – je to tolik, kolik ročně spotřebuje Dánsko. To opravdu není zanedbatelné. Ušetří se tím totiž i 46 milionů tun oxidu uhličitého, který by byl jinak vypuštěn do evropského ovzduší. Navíc díky úspornějším pračkám a myčkám nádobí uspoříme ještě též 711 milionů metrů krychlových vody ročně. 

Z pohledu jednotlivce je pak důležité zmínit rovněž úsporu peněz, kterou nám všem nová evropská směrnice přinese. Prostřednictvím šetrnějších spotřebičů ušetříme do roku 2030 dle odhadů prý až 20 miliard eur na účtech za energie. Navíc je třeba přičíst i výdaje za zbytečně stále dokola se opakující nákupy elektrospotřebičů, které se po záruce pokazily.

Kde se zrodil nápad na kazítka?

Zástupci firem Osram, Philips, International, Tungsram a další podnikatelé v Ženevě založili 24. července 1924 akciovou společnost Phoebus. A právě tam vznikla dohoda, že žárovky těmito firmami vyráběné měly namísto 2 500 hodin svítit pouhých 1 000 hodin. Proč? Cíl byl jasný – zvýšit obrat firem a vydělat tím pádem víc peněz.

Trend však nezasahuje jen do elektrotechniky. Podobná motivace vedla prý i výrobce zubních past k tomu, aby zvětšili otvor tuby. Při lehkém stisku z ní vychází více pasty, než je k vyčištění zubů potřeba. A tím výčet nekončí.

„Několik desetiletí jsou patentovány také takřka nezničitelné nylonové punčocháče, které však nikdo nedistribuuje – přestože existují. Přitom si někdo dal práci a spočítal, že kdyby se neuplatňovalo plánované zastarávání, ročně by se ušetřilo kolem deseti milionů tun odpadů a více než 100 miliard euro by mohlo jít na jiné účely. Takto jen v Německu jde každé desáté euro na vrub tomuto jevu,“ popsal před pár lety v knize Co nesmíte vědět spisovatel Michael Morris. Psali jsme také: Víte, co jsou kazítka nebo záměrné zastarávání? Rozhodně nejde o konspirační teorii.

Terezie Zamlynová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Věda & Vesmír

Vesmírné observatoře zachytily vzácnou událost. Stala se v nedalekém hvězdném systému

Dům a zahrada

Pořizujete si kočku a nevíte, jaké jí dát jméno? Přinášíme vám ta nejoblíbenější

Cestování

Zimní eurovíkend v Helsinkách? I v tomto období žije město naplno a je co obdivovat

Zavřít reklamu