Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

První náznaky existence tohoto sovětského superletadla se začaly zhmotňovat téměř o deset let dříve, když ruský prototyp proudového letadla s označením Ye-155 vytvořil světový rekord s působivou rychlostí 2 319 kilometrů za hodinu, to bylo v roce 1965. V následujících letech Západ nervózně sledoval, jak aktualizované verze rychle stoupajícího, vysoko letícího a ultrarychlého tryskáče nadále lámou rekordy. Pozorovatelé věděli, že Ye-155 bude brzy víc než jen experimentální testovací stroj. Nakonec v létě 1967 americká armáda získala snímky tohoto záhadného letadla.

Rychlý zabiják

Aerodynamická stíhačka Foxbat měla podle získaných fotografií předimenzované přívody, které napájely pár masivních proudových motorů vybavených přídavným spalováním. Dvojité výfuky Foxbatu byly obrovské. Nad nimi byl pár hranatých svislých ocasů. Kromě mohutných motorů byla mezi experty amerického letectva předmětem zájmu také křídla. Byla velká, což stroji pomáhá rozložit váhu. Díky fotografiím bylo jasné, že Foxbat byl víc než jen rychlý, ale byl také pozoruhodně ovladatelný. 

Skutečnost, že Foxbat se neuvěřitelně podobal návrhům amerických stíhacích letounů, vzbuzoval nervozitu. Jedním z primárních požadavků na novou americkou stíhačku F-15 byla výjimečná manévrovatelnost, aby dominovala v souboji. Vzhledem k tomu, že se uspořádání Foxbatu zdálo tak podobné  F-15, mnozí konstruktéři a hodnotitelé předpokládali, že nový sovětský MiG byl postaven tak, aby fungoval srovnatelným způsobem. Přízrak Foxbatu donutil letectvo, aby F-15 bylo rychlejší a lépe manévrovatelné.

Když americké letectvo v roce 1969 vybralo finální verzi  F-15, MiG-25 Foxbat se začal plně vyrábět a začal létat v sovětských vzdušných silách. Téměř o dva roky později Sověti nasadili čtyři průzkumné letouny MiG-25 do Egypta, kde prováděli vysokorychlostní přelety nad izraelským územím. Stroje McDonnell Douglas F-4 Phantom II izraelského letectva se mnohokrát snažily MiGy zachytit, ale Foxbaty létaly v tak ohromujících výškách a abnormálně rychle, že to nebylo zkrátka možné. Při jedné příležitosti izraelský radar sledoval MiG-25 nad Sinajským poloostrovem ve výšce 80 000 stop, který se pohyboval rychlostí 3,2 Mach. Po léta zůstával MiG-25 Foxbat nejobávanějším stíhačem v sovětském arzenálu.

Pak ho jeden ruský pilot ukradl a bylo po všem

6. září 1976 odstartovala letka MiGů-25 sovětského letectva z letecké základny v jihovýchodním Rusku, nedaleko od Japonska, na cvičnou misi. Letadla byla neozbrojená, každé neslo plný náklad paliva a nic víc. Mezi piloty, kteří toho dne létali, byl i 29letý poručík Viktor Ivanovič Belenko. Belenko, rozčarovaný sovětskou společností, spory se svými nadřízenými a rozvodem, se rozhodl utéct i se svou stíhačkou MiG-25P a přistál v Japonsku.

Hodiny po jeho přistání byly západní zpravodajské organizace ohromeny svým štěstím. Do klína jim spadl nedotčený příklad nejobávanějších letadel Sovětů. Japonští a američtí specialisté museli pracovat rychle, aby se o letounu dozvěděli vše, co mohli, než politický tlak donutil Japonsko vrátit stíhačku Sovětům. Stíhačka byla rychle rozebrána a její různé systémy umístěny na pracovní stojany za účelem prozkoumání, testování a fotografování. Belenko byl vyslýchán a letadlo bylo zkoumáno zblízka po celé týdny. Postupně se začal objevovat skutečný příběh Foxbatu.

Jak se ukázalo, MiG-25 nebyl obratným a všestranným stíhačem, který tak děsil NATO více než deset let. Foxbat byl skrz naskrz stíhací letoun, ale byl postaven pouze pro jeden úkol, tedy vyletět vysoko a determinovat americké bombardovací síly, k čemuž nikdy nedošlo.

Když byl Belenko dotazován na Foxbat, který dosáhl rychlosti Mach 3,2 nad Egyptem, řekl vyšetřovatelům CIA, že motory MiGu-25 byly během letu zahřáté tak, že byly téměř úplné zničeny. Pozemní posádka později vyjmula z letadla zdemolované motory R-15 a nahradila je novými.  Sovětské motory také doslova hltaly palivo, zvláště v malých výškách. Když byl Belenko dotázán na bojový rádius jeho letadla, šokoval zpravodajské služby slovy: "V nejlepším případě 300 kilometrů." Když mu Američané úplně nevěřili, nabídl svůj únikový let jako typický příklad. Uletěl necelých 500 mil do Japonska, většinou v malé výšce, a jeho MiGu zbylo v nádržích jen 52,5 galonu paliva, což by mu vydrželo už jen asi na 30 sekund letu. A to nebyly zdaleka jediné problémy tohoto obávaného stroje.

Pravda o Foxbatu byla taková, že aby MiG dosáhl velké rychlosti a výšky, obětovali konstruktéři těměř vše ostatní, včetně dosahu a manévrovatelnosti. Ve skutečnosti byl Foxbat velmi primitivní ve srovnání se západními válečnými letouny té doby. Po více než dvou měsících zkoumání, zatímco se Sověti vztekali, analýza skončila. Vybrané části toho, co bylo kdysi nejobávanějším vzdušným nepřítelem Západu, nacpané do 30 beden, bylo naloženo na ruskou nákladní loď v japonském přístavním městě Hitachi na cestu domů. Dále čtěte: Tato "bestie" nahradí legendární helikoptéry Black Hawk.

Zdroj: Popular Mechanics.