Klasickým scénářům, kdy z práce letíte do školky, ze školky do obchodu, z obchodu domů – hned ke sporáku, zvoní hrana. Alespoň podle vyjádření některých vědeckých pracovníků. Ti totiž pilně pracují na sestavení tiskáren, které by byly schopny tisknout klidně každému členovi rodiny menu podle momentální chuti.

V kuloárech se mluví o horizontu pár let, kdy se štosy kuchařek prý budou hodit maximálně na podložení postele. A jak by měla příprava jídla v budoucnosti konkrétně vypadat? Jednotlivé ingredience na sestavení menu bychom měli vložit do příslušných nádob domácí tiskárny, pak už by mělo stačit si jen stáhnout aplikaci a pomocí jednoho kliku na svém chytrém zařízení začít „vařit“.

 Může to někdy fungovat?

Možná, že vám následující řádky nyní připomínají slova z Orwellovy utopie, pravdou však ale je, že základy jsou již několik let položeny, jen se o nich moc nemluví. Food Print už nějakou dobu úspěšně funguje v profi provozech. Než ale zaujme místo domácí hospodyňky, bude muset ujít ještě velký kus cesty. Technologie využívá podobné principy otisku a vylisování jako tiskárny na plast. Jen s tím rozdílem, že tiskárny na jídlo se neobjedou bez práce s různými teplotami, což se zatím ukazuje jako jeden z problémů, který rychlý vývoj poněkud brzdí.

 
Vyřešit je třeba i současně největší Achyllovu patu – konzistenci potravin, a to také nebude hned. Současné tiskárny zatím umí tisknout jen z tekutých ingrediencí, což je pro domácí použití značně nepraktické, protože příprava jídla pro tisk by vynaložila zhruba stejně času, jako vaření téhož pokrmu od A do Z tradičním způsobem.

 
Ravioly, pizza i tortilly na klíč

Implementace 3D tiskáren do profesionální gastronomické praxe přinesla velkou úsporu času. V některých provozech zcela nahradila lidskou sílu a zefektivnila a zrychlila výrobní procesy (o tom, jak se nahrazuje lidská síla výkonnými roboty, jsme psali už v článku Roboti by do 5 let měli nahradit přes milion zaměstnanců).

Například tiskárny společnosti BeeHex umí vytisknout 3D pizzy a raviolly. Ovšem stále je zapotřebí je obsluhovat. Navíc z nich vzejde jen polotovar, který je třeba uvařit nebo upéct, což přístroje zatím nezvládají. Podobně funguje i první 3D „tortillovač“. Pracuje s přesností na milimetr – tortilly vytiskne a naplní, avšak neohřeje. Jakési řešení ohřevu už v plenkách sice je, ale prokázalo se, že chutě některých surovin se vlivem 3D tisku po zahřátí změní, což není žádoucí.

Doma je doma

Světu byl už dokonce představen i prototyp domácí 3D tiskárny. Foodini od Natural Machines je esteticky dotažená k dokonalosti. Pokud si chcete vytisknout pizzu nebo cukroví, můžete si nového „miláčka“ na doma pořídit už za cenu 27 000 Kč. A přestože je Foodini považována za skutečně revoluční vynález nového tisíciletí, bojuje se stejnými problémy jako její konkurenti – neohřívá, nepeče a neumí ani pracovat s tuhými surovinami.

Zdá se, že vývoj 3D tisku potravin má co dohánět, vzhledem k tempu, který však technologie nabírají v posledních letech, skutečně není zas tak nemožné velmi brzy pohostit večeří, kterou jste nedělali tak docela sami.