Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Pozorovací a výzkumný let nad Aleutskými ostrovy odhalil dne 3. srpna 2016 částici jednoho z nejtěžších prvků na Zemi – uranu smíchaného se stopami chemikálií z hořícího oleje. Tato částice se vznášela přibližně ve výšce sedmi kilometrů nad západní částí Aljašky.

Palubní spektrometr průzkumných letadel často zaznamená jednu nebo několik částic uranu. Podobně jako v jiných případech by na tomto objevu nebylo nic tak pozoruhodného, pokud by se nejednalo o obohacený uran, který nepochází z přírodního zdroje.

Malý a neškodný kus radioaktivního prachu měl velikost pouze 580 nanometrů, asi polovinu velikosti červené krvinky. Zajímavé také bylo, že částice byla ve vzduchu úplně sama a neprovázel ji žádný jiný radioaktivní materiál. O to větší záhadou pro vědce bylo, odkud se radioaktivní prvek v této oblasti vzal.

„Částice obsahující uran mohou pocházet ze zdrojů, jako je spalování uhlí se stopovým množstvím uranu, při zpracování rud nebo při dobývání vzácných minerálů,“ uvedli výzkumníci ve studii.

To, co dělá tuto částici neobvyklou, je to, že byla bohatá na izotop uran-235 nebo U-235, který představoval zhruba 2,6 až 3,6 procenta hmotnosti vzorku. Přirozeně se vyskytující uran typicky obsahuje jen 0,7 procenta U-235, zbytek je tvořen mnohem běžnějším uranem-238.

Malá částice je velkou záhadou

Rafinace uranu 235 z velkých přírodních vzorků uranu 238 byla jednou z největších výzev během závodu ve výrobě první atomové bomby v 20. století. A tento proces je pro mnoho států bez potřebných technologií velmi náročný dodnes.

Vzorek z Aleutských ostrovů má relativně vysoké procento obsahu uranu-235 a je již dostatečně zušlechtěný pro použití v jaderném reaktoru. Nikoliv však v bombě, protože ta vyžaduje kolem 90 % obsahu uranu-235. Nalezení takového vzorku v přírodě je podle odborníků naprostou raritou až bizarností.

„Množství, které jsme objevili, není jakkoliv nebezpečné, ale je rozhodně velkou záhadou, odkud tento pochází,“ uvedl jeden z autorů studie Dan Murphy.

Vědci ve studii také uvedli, že objevená částice byla mnohonásobně menší než ty, které obvykle unikají z jaderného zařízení. Jako jednu z potencionálních možností, jak by se tato drobná částice U-235 mohla do ovzduší dostat, vědci označili například požár, nebo silnou explozi v místech, kde došlo k radioaktivnímu spadu podobně jako tomu bylo u havárie černobylského reaktoru. Tuto teorii ale nepříliš podporuje fakt, že žádná taková událost není známa.

Kromě samotné částice uranu a vzorku okolního vzduchu, který letadlo analyzovalo, bylo jedinou pozoruhodnou stopou velmi malé množství prvků, které se uvolňují z během hoření olejů. Na základě místního vzdušného proudění vědci usuzují, že částice nad Aljašku přicestovala z širokého pásma kde se nachází Asie, včetně Číny, Japonska a Korejského poloostrova.

Radioaktivita v ovzduší je velice přísně sledována mnoha státy za pomoci množství speciálních stanic. V minulém roce byl těmito stanicemi zachycen záhadný mrak radioaktivity, který se vznášel nad evropským kontinentem. Jeho zdroj byl záhadou stejně jako jedna částečka nad Aljaškou. Vypátrat, odkud únik nebo částice pochází, je totiž velice obtížné (čtěte: Radioaktivní mrak vznášející se nad Evropou pochází nejspíše z ruského jaderného zařízení).