Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Fedex kurýr

Pokud jste někdy zkoušeli prodat něco na facebooku, možná už se s nimi znáte, zahltili Marketplace a blokovat je můžete stále dokola, vlastně to nemá žádný smysl. Řeč není o nikom jiném, než o podvodnících, kteří skrze falešné profily využívají naprogramované boty a rozesílají zprávy podle všeho přeložené přes google translator před 20 lety. Vyznačují se tím, že bez ohledu na to, co odepíšete, vždycky vám přijde ta stejná odpověď. Kdo tedy narazí na tyhle zloděje více než jednou, už je bezpečně pozná.

A jak to přesně probíhá? Bez ohledu na to, jestli prodáváte zrezlé příbory nebo proraženou pneumatiku, ozve se cizinec, který neumí příliš dobře česky. Lámaně vám vysvětlí, že má o zboží vážný zájem a můžete se ihned domluvit. Jakmile na jeho nabídku kývnete, popřípadě i kdybyste nekývli, odpoví, že je to skvělé. Jelikož se ale právě zdržuje mimo domov, nabídne vám, že pošle Fedex kurýra, který vyzvedne zboží a předá vám obálku s penězi. Už to samo o sobě je podivné, protože kdo dneska předává peníze v obálce? Ke gramotnosti našich občanů řeknu jen tolik, že spoustě to divné vůbec nepřijde. Na žádného kurýra ani obálku však nakonec nedojde.

Následují výmluvy, že musíte dopředu zaplatit nějaký drobný obnos, aby mohl kurýr peníze přivézt. A věřte nebo ne, i tady se najdou tací, kteří skutečně zaplatí. Zrovna nedávno jsem četl diskuzi, jež založila okradená paní. Její příspěvek vyprávěl o tom, jak přišla o 20 tisíc, protože takhle zkusila zaplatit několikrát, než pochopila, že se k ní žádný kurýr ani peníze nikdy nedostanou. Dočkala se nespočtu udivených komentářů, protože částka, kterou v podstatě vyhodila z okna, je už vážně extrémní. Obvykle se podvodníkům podaří vytáhnout z vás spíš nějakou stovku, ale i na tom se postupně dobře obohatí. Od podobných nabídek se tedy držte raději dál.

Princ s pytlem peněz

Další oblíbenou zlodějskou historkou, která koluje po sociálních sítích je příběh bohatého prince, vojáka, věřícího milionáře a dalších lidí, kteří se rozhodli všechen svůj majetek štědře darovat právě vám. Fantazie zlodějů, kteří tohle vymysleli zřejmě nebude velká, ač je různorodých příběhů spousta, bývají celkem stručné a chytit se na ně mohou jen opravdu naivní lidé. Jak že si vás tenhle boháč vybral? Prostě na vás narazil na internetu a něco mu řeklo, že právě vy jste tím vyvoleným, kdo si zaslouží dostat bez práce hromadu peněz.

Princ nebo voják fungují na stejném principu jako kurýr. I v tomhle případě přijde zádrhel a vy musíte nejprve odeslat peníze ze svého účtu, aby vám závratná suma mohla přijít. Důvody jsou různé, ověření, že účet patří vám, nebo nějaký poplatek za převod, který musíte hradit vy, přestože dotyčný rozhazuje peníze na všechny strany. Někdy žádá podvodník dokonce údaje k vašemu účtu nebo platební kartě, protože je údajně potřebuje, aby mohl transakci dokončit. Všechno je to ale jeden velký nesmysl a lidé by si měli zapamatovat, ať nikomu žádné údaje neposkytují.

Obyčejní zloději

Myslíte, že k podvodům na sociálních sítích je potřeba složitý algoritmus ovládající bota, který rozesílá lidem zprávy? Ale vůbec ne. Stačí k tomu bankovní účet, nejlépe vedený na někoho jiného, kdo o vašem počínání vůbec netuší a falešný profil. Kdysi jsem se setkal s případem překvapené maminky, jejíž syn všude rozdával mámino číslo účtu a okrádal důvěřivé.

Jestli věříte tomu, že prachobyčejná krádež peněz nemůže zlodějům projít, prochází jim docela často, jinak by to přece nezkoušeli. Zrovna nedávno jsem narazil na soudní rozhodnutí, kde za nespočet falešných domén a krádeže v hodnotě kolem 100 tisíc korun, dostala podvodnice podmínku a tři měsíce veřejně prospěšných prací. Troufám si soudit, že jí to za těch 100 tisíc asi i stálo.

Letectví

Konec oken v letadle? Velké aerolinie otestují novou technologii

Zloději na internetových bazarech nebo sociálních sítích obvykle kradou po malých částkách a celkem jednoduchým způsobem. Přislíbí odeslat zboží, které obvykle ani nemají a žádají peníze dopředu. Pokud jim však finance odešlete, odmlčí se a zablokují si vás. Policie pak tyhle případy řeší jen stěží, protože nemůže v bance žádat osobní údaje člověka, u kterého má podezření na spáchání přestupku, kdy měl někoho podvést a okrást o dvě stovky korun. No a internetový profil? Uvědomte si, že pravděpodobně udáváte Evu Záhořovou, ale ve skutečnosti by policie měla hledat Ivana Ploutvičku, protože jméno i fotografie jsou falešné. Bydliště neznáte, telefon nemáte a číslo účtu bohužel nevysílá data, podle kterých by bylo možné pachatele dohledat.

I obyčejný internetový zloděj si tak snadno přijde na slušné peníze, pokud je vybere od více podvedených. Navíc čím menší částka, o to menší je i pravděpodobnost, že dotyční to půjdou řešit. Na to mnoho podvodníků spoléhá. Pokud jejich dluh nepřesáhne zákonem stanovenou hranici 10 tisíc korun, po které je krádež považována za trestný čin, řešení obvykle nebývá moc efektivní.

Podobným zlodějům se ale můžete vyhnout nebo alespoň velmi snížit šanci, že posíláte peníze někomu, od koho je nedostanete zpět. Ideální je vzít si od dotyčného, se kterým máte smluvený obchod, v první řadě telefonní číslo. Osobně jsem peníze předem neověřenému člověku poslal asi třikrát. Ani jednou jsem o ně ale nepřišel.

Vždycky začínám tím, že si zavoláme a potvrdíme detaily ústně. Tak si rovnou ověříte, že je číslo skutečné. Jistota nikdy není stoprocentní, simkartu stačí zahodit do koše, přece jen se tím ale riziko sníží. Druhá věc, kterou při takovém obchodu dělám, je, že žádám adresu bydliště. Následně si na katastru nemovitostí ověřuji, komu dům patří, zda souhlasí alespoň příjmení. Vždycky můžete narazit na někoho v podnájmu, ale i tohle občas přinese klidné spaní. Kdyby se mě nakonec dotyčný přece jen rozhodl okrást, mám kromě čísla účtu i telefon a ověřené příjmení, dokonce adresu, kde žije přinejmenším někdo z příbuzných. Pokud sám něco prodávám a žádám platbu předem, dělám to stejně a poskytnu kupujícímu tyto údaje, což většinu příležitostných obchodů usnadní. Zloděj se obvykle prozradí už tím, že údaje nechce poskytnout, aniž by se zeptal na důvod, proč je žádáte.

Od věci není ani zjistit si něco o městě kde podle údajů žije a vyzkoušet, jestli jej skutečně zná. „Tam jsem byl! Máte na náměstí tu krásnou žlutou radnici!“ napište a vyzkoušejte, jestli se chytí. Pokud s vámi dotyčný bez námitek souhlasí, ale všude kolují jen fotografie modré radnice, možná je něco špatně…

Když jste s někým v kontaktu přes sociální sítě, vždycky se vyplatí prozkoumat jeho profil, než naletíte a poskytnete mu peníze nebo jakékoliv údaje. Falešné účty jsou obvykle vytvořené chvíli. Fotografie bývají anonymní obrázky koček, květin nebo třeba aut. Hodně se pozná i z toho, kolik příspěvků dotyčný přidává a jestli na ně dostává adekvátní počet reakcí od sledujících a vodítkem mohou být i přátelé z Austrálie a Nového Zélandu. Někdo s falešnou identitou si málo kdy dá tu práci, aby jeho profil vypadal opravdově.

Autorský článek.