Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Pokročilá balistická raketa může vyletět do výšky až desetkrát větší, než na které obíhá Mezinárodní vesmírná stanice ISS. Poté, co vyletí do vesmíru, znovu vstoupí do atmosféry a zasáhne obrovskou rychlostí Zemi. Nutno také říci, že tyto střely jsou primárně určeny výhradně pro dopravu jaderných zbraní k cíli.

V současnosti stále naštěstí neexistuje případ, kdy by mezikontinentální raketa byla použita jako válečný akt proti jiné zemi, ačkoliv byly mnohokrát testovány. Stejně tak je testuje Severní Korea, ale vzhledem k provokativní povaze takových zkoušek vzbuzuje její počínání obavy po celém světě.

Mezikontinentální střely jsou označovány ICBM (Intercontinental balistic missile), což znamená, že mohou být odpáleny z jednoho kontinentu a zasáhnout cíl na druhém konci světa. Raketa může být odpálena pod libovolným úhlem, přičemž dopadne na požadované místo podle zvolené trajektorie.

V případě severokorejských testů rakety létají téměř kolmo nahoru a poté dopadnou někde poblíž Japonska, což vzbuzuje v tomto ostrovním státě logicky velkou nervozitu. Pokud by chtěla Severní Korea opravdu odpálit svou střelu Hwasong–15 za účelem útoku, úhel, pod kterým by byla na svou dráhu odpálena by byl mnohem menší než současných bezmála devadesát stupňů.

To také znamená, že severokorejská raketa by urazila nejméně dvakrát delší vzdálenost než současných 6 tisíc kilometrů. Nyní totiž letěla pouze proti gravitaci. Pokud by byla odpálena v „útočné“ trajektorii, doletěla by do vzdálenosti nejméně 13 tisíc kilometrů. Stále je ale otázkou, jak daleko by současná raketa Severní Koreji doletěla s těžkým jaderným nákladem. O těchto faktech jsme psali v našem předchozím článku.

Třífázová technologie

Během startu je raketa ICBM v nejvyšší výkonové fázi, kdy musí překonat zemskou gravitaci, dokud nedosáhne dostatečné výšky. Každá taková raketa může mít podobně jako ty kosmické až tři raketové stupně. Každý z nich je po vyhoření vyřazen a zažehne se další.

Balistické rakety mohou mít pohon na pevná nebo kapalná paliva a obecně platí, že rakety s pohonem na tekuté látky zůstávají v první fázi déle než ty, které spalují tuhá paliva. Pevná paliva totiž poskytují více energie v kratším čase a rychleji hoří.

Kapalné a pevné pohonné hmoty dostanou raketu do stejné vzdálenosti. Celosvětově se považuje za pokročilejší technologii spalování pevných paliv, protože přináší jisté výhody. Země jako Severní Korea, které s raketovým programem začínají, však běžně využívají jednodušší a lépe známou technologii kapalných paliv.

Během druhé fáze vstoupí ICBM do vesmíru, kde pokračuje ve své balistické trajektorii. Ve vesmíru již působí jen velmi malá gravitace a nulový odpor vzduchu. Raketa zde dosahuje rychlosti až 28 000 km/h. Některé hi-tech rakety jsou vybaveny technologií, která jim umožňuje sledovat polohu hvězd, což jim poskytuje mnohem lepší orientaci na své místo dopadu.

Ve třetí fázi mezikontinentální střela znovu vstoupí do atmosféry a svůj cíl zasáhne obrovskou rychlostí během několika málo minut. Některé střely mají také trysky, pomocí kterých mohou provádět korekce a dosáhnout přesnějšího zacílení. Rakety musí být také vybaveny robustním tepelným štítem, aby se nerozpadly při vstupu do atmosféry, během kterého jsou vystaveny intenzivním teplotám.

Většina světových velmocí rakety ICBM má, a to včetně Spojených států, Ruska, Číny a Indie. Každá z těchto zemí provedla sérii testů, aby svět viděl, že touto technologií disponuje. Nikdo ji však nikdy v žádném konfliktu nepoužil a odborníci se domnívají, že stejně tak tomu bude v případě Severokorejců. Použít tuto střelu totiž znamená počátek jaderné války. A tomu, kdo ji začne, musí být jasné, že odplata na sebe nenechá dlouho čekat.