Vývoj kokpitů stíhacích letadel za uplynulých 65 let
Bývalý instruktor amerického námořnictva Dave Baranek dal dohromady historii kokpitů stíhacích letounů. Ta začíná letounem Convair F-106A Delta Dart, který sloužil jako stíhač v letech 1960 až 1988.
Číselníky, měřidla a spínače
Přesně tak vypadal kokpit F-106A. Všude samé číselníky, měřidla, spínače, ovládací páka namontována mezi nohama pilota, kterému se tak dostávaly fakticky jen základní informace.
Začlenění mikroprocesoru a displeje z tekutých krystalů vedlo k postupnému vylepšování prostoru v kokpitu. Kokpity byly postupně méně a méně přeplněné, protože inženýři našli způsoby, jak efektivněji využívat prostor. Jednoúčelové displeje se staly multifunkčními digitálními displeji (MFD), které dokáží zobrazit více typů informací.
Zavedení multifunkčních zařízení vedlo ale k velkému dilematu. Ovládací páka zaseknutá mezi nohama pilota jim bránila ve výhledu na displeje. Proto byla ovládací páka přemístěna na levou nebo pravou stranu, aby poskytla pilotům nerušený výhled. F-16 Fighting Falcon byl jedním z prvních stíhačů, které používaly ovládací páku umístěnou na boku.
Současným kokpitům dominují dotykové displeje
O několik desetiletí později je rozdíl mezi kokpitem F-106A a F-35 opravdu markantní. Letoun F-35 je vybaven velkým multifunkčním dotykovým displejem, který dominuje kokpitu, zobrazuje informace, jako jsou radarová data, a zároveň umožňuje pilotovi pohodlné ovládání stroje.
Ve srovnání se svými předchůdci z období studené války nemá F-35 téměř žádná fyzická tlačítka či páčky.
Ale to není zdaleka konec. Dnes má mnoho stíhaček, včetně F-35, ještě modernější technologie, takže pilotům se informace zobrazují přímo před očima. Stále větší počet strojů nyní využívá displej namontovaný na helmě (HMD). HMD promítá data přímo do zorného pole pilota a umožňuje mu vidět kritické informace, aniž by musel odvrátil zrak například od nepřátelské stíhačky. Dále čtěte: Legendární super bombardér XB-70 na chvíli vyjel z hangáru a ukázal se na letišti.
