Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Historie myšlenky vznášedel sahá až do 18. století. První opravdové vznášedlo bylo realizováno ve Velké Británii v roce 1959. Stroj, který se vznáší na vzduchovém polštáři nad hladinou měl oproti lodím několik výhod a byla mu předpovídána velká budoucnost.

Díky velkým provozním nákladům k jeho masovému rozšíření však nikdy nedošlo. Původně se počítalo s tím, že vznášedla nahradí trajekty a další civilní transport. Využití velkých vznášedel je dnes omezeno většinou pouze pro armádní účely.

Oproti běžným lodím má totiž velkou výhodu v tom, že se dostane přes velmi mělké vody a může bez poškození dorazit přímo na břeh. Je tedy ideálním prostředkem pro transport vojáků a těžké bojové techniky do obtížně přístupných oblastí.

Obrovské vznášedla, která mohou převážet desítky mužů a těžký náklad včetně tanků, pozemních transportérů nebo zbraní, dnes stále slouží v armádách desítek zemí. Největší flotilu asi devadesáti vznášedel třídy LCAC mají Spojené státy americké. Tyto velké stroje jsou poháněny silnými vrtulovými motory převzatých z velkých letadel.

Mezi vznášedly ovšem existuje jedno, které je skutečně obrovské. Jedná se o ruské vznášedlo projekt 1232.2 „Zubr“ (v kódu NATO třída Pomornik). Tento obří stroj je klasickým produktem studené války, ale ruská armáda ho využívá dodnes.

Tento transportní stroj je kromě obrovské kapacity vybaven také raketometem. Zubr uveze až 500 vojáků a tři tanky T-72. Stroj je sice extrémně neekonomický, přesto může nastat situace, kdy bude pro danou oblast jediným možným transportním prostředkem.

K pohonu těchto vznášedel se používají letecké turbíny o výkonu 20 000 koní, přičemž vzduchový polštář pod vznášedlem mají na starost samostatná dmychadla. Zajímavé je, že tlak, který je potřebný pro udržení vznášedla nad vodou, je vzhledem k jeho velikosti velmi malý.

Největší výkon je potřeba pro samotný pohon vpřed. Ten zajišťují tři letecké turbíny, převzaté ze strategických bombardérů s 6,5metrovými vrtulemi. Nejvyšší rychlost naloženého stroje je 63 uzlů.

Obří stroj má neuvěřitelné provozní náklady. Spotřeba vznášedla Zubr může při plném naložení dosahovat až několika tun paliva za hodinu. Díky tomuto faktu nelze udržovat příliš početnou flotilu a plavidlo je určeno pouze pro speciální operace.

Největší vznášedlo světa je živým odkazem studené války. Po rozpadu SSSR část strojů převzalo ruské námořnictvo a menší část ukrajinské námořnictvo. Stejná vznášedla slouží také ve službách řeckého námořnictva.