Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Na první pohled vypadá tento artefakt studené války sedmdesátých let jako jakákoli vážka. Při bližším pohledu je to ale perfektně maskovaný špion malé velikosti a vůbec první krok do světa hmyzí robotiky. Tato špionážní vážka byla neuvěřitelným úspěchem v době, kdy byl mikroprocesor teprve novým vynálezem.

Nyní, tedy 50 let od prvního letu, nově vydané dokumenty vydávají svědectví o tom, jak tento působivý mikrorobot funguje.

Vážka hlavně poslouchala

V sedmdesátých letech byl odposlech mocným a relativně novým špionážním nástrojem, ale některá místa zkrátka byla těžko přístupná.

Špionážní vědci se tedy rozhodli využít laserový paprsek, jehož zpětnou analýzou jsou pak schopni extrahovat zvuk ze světla. V praxi to tedy fungovalo jako vzdálený mikrofon a CIA tuto metodu používala už v roce 1970.

Skutečnou výzvou bylo ale dostat zařízení třeba na okenní parapet, přes zeď velvyslanectví nebo vedle lavičky, na které seděly zájmové osoby. CIA se sice předtím pokusila vybavit kočku mikrofonem, ale projekt skončil katastrofou. Agentura potřebovala něco lepšího.

Vědci proto postavili zařízení, které mohlo letět 200 metrů a vážka byla i k letovým vlastnostem tohoto hmyzu dobrou volbou. Tým ale stále potřeboval přijít na to, jak imitovat křídla vážky, která klapají 1800krát za minutu. Vědci použili malý fluidní oscilátor, zařízení bez pohyblivých částí, které je zcela poháněno plynem produkovaným krystaly dusičnanu lithného. Když počáteční testy ukázaly, že prototyp nemohl nést požadované špionážní zařízení, konstruktéři přidali další tah odvzdušněním výfukových plynů dozadu, podobně jako u tryskového pohonu.

Pak už se robotická vážka jen krásně vybarvila, aby se co nejvíce podobala reálným vážkám a vybavena laserovýma očima vyrazila do akce. Vážka ale i tak tehdy měla svoje limity. Letět vydržela jen 60 sekund a neuměla přistát, takže po splnění mise ji čekala robotická smrt.

Projekt létající špionážní vážky stál dnešní 2 miliony dolarů, byl ale ukončen, protože CIA později nic podobného už nepotřebovala. Tato první vážka ale inspirovala špionážní inženýry k dalším pokusům. Je to logické. Tato legendární vážka byla prakticky prvním dronem.

Vědci z University of Delft také pracují na různých robotických vážkách už od roku 2005. Jejich nejmenší, Delfly Micro, váží jen tři gramy a má rozpětí křídel čtyři palce. Tato vážka může létat tři minuty na baterii a je mnohem pohyblivější než její předchůdkyně. Může také přenášet obraz z videokamery, o čemž designéři CIA v sedmdesátých letech mohli jen snít. Dále čtěte: Na světě je radar, který prohlédne zeď. Pomůže tak se zdravím starších lidí.