Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Nejstarší jehly vznikaly už v pravěku z tenkých špičatých kostí, sloužily však pouze k propichování kožešin a neměly ouško. Postupně se začaly využívat i jiné materiály, například bronz a železo. Opravdová revoluce ve výrobě jehel pak nastala v průběhu 14. století, kdy v Norimberku vyrobili první jehly z ocelového drátu.
 
Až do konce 18. století se šilo pouze ručně. Prvotní pokusy o automatizaci této činnosti přišly v době  napoleonských válek. Armáda totiž potřebovala v krátké době velké množství uniforem. Šicí stroj tak jak ho známe dnes ovšem přišel na svět až roku 1845, kdy jej v Bostonu sestrojil tamní mechanik Elias Howe. Stroj měl jehlu s ouškem u hrotu, lodičkový člunek a vytvářel stejně jako dnes svázaný steh tvořený ze dvou nití.

Nicméně obyčejná jehla neupadla v zapomění a používáme jí čas od času všichni. Ale víte jak se dnešní jehla vyrábí a jak dlouho trvá její výroba od nastřihání ocelového drátu až po zabalení k expedici? U jihočeského výrobce této drobné nezbytnosti zabere tento výrobní proces šest týdnů. Pojďme se tedy podívat, proč je vznik obyčejné jehly tak složitý.
 
Vše začíná ucvaknutím ocelového drátu, vždy na délku dvou jehel. Překvapivě hned druhý krok je broušení špičky. Špička jehly projde broušením šestkrát po sobě a poté následuje pečlivá kontrola vybroušení. Ve třetí výrobní fázi pak dostanou polotovary ouško. Lisovací stroje je nejprve „rozplácnou“ a poté do nich vyrazí dírku. 
 
A následují procesy, kvůli nimž trvá celá výroba tak překvapivě dlouhou dobu. Nejprve musí materiál jehel prodělat jakýsi teplotní šok, po němž jehla ztvrdne. Následuje složitá procedura, kdy se jehly zabalí do balíku se směsí glycerinu a korundu a dají se do válcovací stolice. Tam se zabalené jehly válcují 36 hodin. Po ukončení tohoto procesu se pak perou ve speciální pračce, aby se dokonale zbavily veškerých nečistot. V následující fázi si jehly dopřávají další speciální pětihodinovou lázeň, ve které se musejí odmastit a opláchnout. Poté putují do kyseliny, následně do neutralizační lázně a ve finále se pečlivě vyleští. Jejich balení a expedici pak ještě předchází pečlivá výstupní kontrola, kde se kontroluje povrch jehel, špičky, křivost i ouška.
 
U části jehel však ani tím výrobní proces nekončí. Část produkce totiž míří do lázně, kde se ouška jehel pozlatí. Jedná se sice převážně o módní záležitost, ale do zlacených oušek je prý snadnější navléknout nit.