Jaderný Titanic je na světě. Jak dokáže čelit přírodním katastrofám?
Jaderný Titanic byl spuštěn v Petrohradu a jeho konečným cílem je město Pevek, v němž příští rok začne vyrábět elektřinu. Ta bude využívána pro účely těžby ropy a zemního plynu. Plavidlo nemá vlastní pohon, takže musí být na místo určení taženo. Náklady jsou však mnohem nižší, než kdyby byl Lomonosov přepravován v částech po souši.
Tento projekt podle očekávání vzbudil velké kontroverze. Jeho kritici tvrdí, že umístit jaderný reaktor na loď, jež bude vystavena povětrnostním podmínkám Arktidy, si vysloveně říká o malér. Z tohoto důvodu Akademikovi Lomonosovovi začali přezdívat „plovoucí Černobyl“ či „jaderný Titanic“.
Společnost Rosatom, která elektrárnu zkonstruovala, samozřejmě prohlašuje, že její výtvor hravě odolá veškerým přírodním katastrofám včetně vln tsunami. Je ovšem otázkou, do jaké míry lze těmto tvrzením věřit. Pokud by skutečně došlo k havárii, následky pro již tak dost ohrožený arktický ekosystém by byly zničující. Není tedy divu, že Akademik Lomonosov je trnem v oku mnoha různým enviromentálním organizacím. Bývalá Sovětská námořní základna 569 je místem jaderné havárie epických rozměrů. Čtěte více.
Akademik Lomonosov je první plovoucí elektrárnou na světě vyrobenou ke komerčnímu využití. Podobnou elektrárnu začala stavět koncem roku 2016 i Čína, která počítá s nasazením do provozu v roce 2020.
Jako plovoucí jadernou elektrárnu využívala americká armáda v letech 1968 až 1975 v Panamském průplavu dopravní loď Sturgis, na které byl umístěn reaktor o výkonu deseti megawattů.
