Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Voyager 1 je nejrychlejší zařízení NASA, které je držitelem rekordu mezi sondami ve vzdálenosti, kterou urazilo ve vesmíru. Jedná se v současnosti také o jediné kosmické zařízení, které se nachází v mezihvězdném prostoru, tedy mimo naší sluneční soustavu.

Voyager 1, jehož let vesmírem trvá už 40 let, používá malé motorky pro nastavení své polohy tak, aby jeho anténa neustále směřovala k Zemi. Tyto motory generují krátké impulzy, které trvají pouze několik milisekund.

Již v roce 2014 si inženýři NASA všimli, že mikromotory stále obtížněji reagují na jejich příkazy a k vyrovnání bylo zapotřebí stále více a více impulzů.

V souvislosti se stále zhoršující se situací se proto NASA rozhodla pro stejný účel použít čtveřici náhradních motorů, které byly neaktivní od roku 1980. Ty se po 37 letech úspěšně podařilo zprovoznit a odborníci tvrdí, že to prodloužilo misi Voyager 1 o nejméně dva až tři roky.

Pro zvládnutí tohoto úkolu museli inženýři získat 40 let stará data z motorů a provést analýzu programovacích kódů, které byly napsány v zastaralém programovacím jazyce.

Tyto motory byly v minulosti používány k změně trajektorie sondy během manévrů při průletu kolem Jupitera, Saturnu a jejich měsíců. Naposledy byly spuštěny 8. listopadu 1980. Všechny motory Voyager byly vyvinuty společností Aerojet Rocketdyne. Stejné motory s označením MR-103 byly použity i v jiných kosmických lodích NASA, včetně Cassini a Dawn.

Zkoušky ukázaly, že rezervní motory je také možné použít k opravě polohy přístroje pomocí 10 milisekundových pulsů. Na výsledky korekce museli specialisté čekat 19 hodin a 35 minut, dokud signál nedosáhl středové antény v Goldstone v Kalifornii.

S největší pravděpodobností čekají podobné úpravy i na Voyager 2, přestože jeho korekční motory nejsou v tak špatném stavu jako u Voyager 1. Voyager 2 je nyní na cestě za svým předchůdcem a letí do mezihvězdného prostoru, kterého dosáhne během několika let.