Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Na počátku šedesátých let vědci vyvinuli metodu takzvaného gravitačního manévru. Zajímavá technika, kdy sonda prolétne v blízkosti velkého tělesa, jehož gravitace způsobí výrazné zvýšení rychlosti, byla použita v mnoha misích včetně Pioneer, Voyager, Galileo, Cassini a také New Horizons.

Během mnoha z těchto provedených manévrů, vědci zaznamenali anomálii, kdy nárůst rychlosti kosmické lodi nesouhlasil s výpočetními orbitálními modely. Tato zvláštnost byla dokonce pojmenována jako „průletová anomálie“ a po dlouhá desetiletí zůstala neobjasněna.

Pro její vyřešení vytvořil tým výzkumníků z Univerzitního institutu multidisciplinární matematiky ve Valencii nový orbitální model, založený na gravitačním manévru sondy Juno. Vědci velmi podrobně zkoumali možné příčiny této anomálie za pomoci dat z oběžné dráhy sondy kolem Jupiteru.

Pro samotné měření rychlosti kosmické sondy se využívá měření posunu rádiových signálů sondy oproti přijímači, kterým jsou antény v sítí Deep Space Network (DSN).

Během sedmdesátých let sondy Pioneer 10 a 11 navštívily Jupiter a Saturn a poté se vydaly na okraj Sluneční soustavy. Než dosáhly Kuiperova pásu, samotného okraje sluneční soustavy, bylo zjištěno, že obě sondy se téměř totožně nacházejí o 386 tisíc kilometrů dále, než uvádějí výpočetní modely.

Tato anomálie se později stala víceméně stálou tradicí v rámci vesmírné fyziky. Během devadesátých let tým vědců pod vedením Johna Andersona zveřejnil zprávu, že problém je s největší pravděpodobností v aerodynamice.

Když se pokoušeli správně doladit celou trajektorii kosmické lodi Galileo, která se 8. prosince 1990 přiblížila k Zemi, zjistili, že vstupní a výstupní části trajektorie odpovídají asymptomatickým rychlostem, které se navzájem lišily o 3,92 mm/s.

Absence jakéhokoli přesvědčivého vysvětlení vedla k řadě teorií, od vlivu temné hmoty až po existenci nové fyziky. Žádná z teorií však nikdy přijatelné vysvětlení nepřinesla.
Poté, co sonda Juno vstoupila 4. července 2016 na oběžnou dráhu Jupiteru, vědci byli připraveni s vytvořeným nezávislým orbitálním modelem, který bylo možné porovnat s trajektoriemi vytvořených pomocí běžných dat.

Jelikož Juno prolétá velice blízko Jupiteru, vědci očekávali stejnou anomálii, která se několikrát objevila při manévrech kolem Země. Ta se nakonec podle předpokladů objevila a vědci pro ni mají možné vysvětlení.

Zjistili, že tato anomálie se zdá být závislá na poměru mezi radiální rychlostí kosmické lodi a rychlostí světla. Také zjistili, že tato rychlost se výrazně snižuje, když se změní nadmořská výška plavidla nad mraky Jupiteru.

Jedním ze závěrů obsáhlé studie je také to, že odchylky sondy mohou být výsledkem nových gravitačních jevů. Vědci zároveň uvádějí, že pro přesnější určení závislosti anomálie bude potřeba další výzkum. Podle odborníků je totiž vzorec pro výpočet této anomálie extrémně složitý.