Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Dříve prosperující důlní oblast Nalaikh se po pádu Sovětského svazu stala noční můrou Mongolska. Na tomto ponurém místě dnes připomínají slavnou sovětskou éru již pouze rozpadající se honosné budovy. Ukončení sovětských dotací, díky kterým Mongolové nakupovali pokročilejší důlní technologie, proměnilo důl Nalaikh v nejnebezpečnější těžební místo světa.

Přestože je Nalaikh již mnoho let oficiálně uzavřen, velmi drsné podmínky a slábnoucí ekonomika v zemi vyhání každoročně mnoho farmářů do útrob dolu dobývat černou komoditu. Nelegální těžba uhlí se totiž pro mnohé z nich stala jedinou možnou obživou v regionu. Spousta horníků zde ale pro pár dolarů zaplatí životem.

Těžba v Nalaikhu, který se nachází asi 35 kilometrů jihovýchodně od mongolského hlavního města Ulaanbataar, se datuje od roku 1920. Až do padesátých let minulého století byl černouhelný důl Nalaikh jediným zařízením v zemi a pracovalo zde až 1 500 horníků.

Během tohoto období byl Nalaikh nejvyspělejším městem v celém Mongolsku a za prací sem mířili lidé ze všech koutů země. V roce 1990 zde došlo k obrovské tragédii v podobě mohutné exploze metanu, při které zemřelo nejméně 21 horníků. Sovětská vláda v důsledku tohoto neštěstí důl později uzavřela.

„S pádem sovětské podpory jsme si již nemohli dovolit technologie potřebné pro budování rozsáhlých podzemních systémů dolu,“ uvedl nedávno v televizním pořadu Chogtkhuu Luvsangm, současný šéf místní geologické a báňské inspekční agentury.

Mongolská vláda dává přednost mnoha jiným oblastem, kde je těžba méně nákladná. V Mongolsku se také nachází největší ložisko černého uhlí na světě s množstvím až 6,4 miliardy tun. Důl Nalaikh se proto nachází mimo zájem mongolských úřadů.

Po formálním uzavření Nalaikhu a krachu okolních průmyslových odvětví se masy čerstvě nezaměstnaných a kvalifikovaných horníků obrátily k ilegální těžbě. V dole Nalaikh se totiž stále nachází přibližně 30 milionů tun a na nelegální těžbě se tu každý rok podílí podle hrubých odhadů až 2 500 lidí.

Podle odborníků jsou šachty v Nalaikhu tvořeny s minimální koordinací jednotlivých týmů, takže se běžně stává, že se protínají nebo navzájem podpkopávají, což je jednou z příčin častých neštěstí.

V mnoha případech se také nedostatečně proškolení a technologicky zásobení horníci neobtěžují vytvářet bezpečnostní prvky. Místo ocelových nosníků, které mají podpírat nestabilní šachty používají dřevo, které nemá šanci tlak horniny udržet. Nejvíce havárií se stává v jarních obdobích, kdy masa po zimě sesedne.

Mongolská vláda sice zvýšila dohled v celé oblasti, chudé horníky ale zastavit nemůže, protože jiný zdroj obživy v oblasti neexistuje. Horníci tak ve snaze uživit své rodiny denně riskují životy v děsivých podmínkách až padesát metrů pod zemí a s minimálním přísunem vzduchu.

Oficiální zdroje uvádějí, že od uzavření dolu v roce 1990 zahynulo v Nalaikhu 235 lidí. Neoficiální zdroje ale hovoří o tom, že v dole zemřely tisíce horníků, některá těla se nikdy nenašla. Nalaikh tak zůstává statisticky jedním z nejhorších dolů na planetě.