Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Až nyní se ale tato technologie stává masovou a do několika let bude prakticky všudypřítomná. Ale jak to tedy funguje?

Nejprve trocha historie

V roce 1831 anglický fyzik Michael Faraday poprvé přišel s myšlenkami, které vedly k indukčnímu nabíjení, které bezdrátově přenáší energii mezi dvěma přijímači. Faraday použil kapalnou baterii k odeslání elektrického proudu přes malou cívku. Poté, když se magnetické pole pohybovalo větší cívkou, změnilo se a vytvořilo okamžité napětí. 

Zapomenout nemůžeme ani na Nikolu Teslu, který přenášel elektřinu bezdrátově. Použil Faradayovy základní principy, aby nejprve prokázal schopnost přenášet energii vzduchem. Na konci 19. století vytvořil magnetické pole mezi dvěma obvody, vysílačem a přijímačem.

Na vlastní oči to můžete ostatně vidět na Griffithově observatoři v Los Angeles, kde je prototyp Teslovy cívky vystaven od roku 1937. V ukázce napájí neonový nápis bez jakýchkoli drátů, a to je přesně to, co se děje uvnitř vašeho smartphonu, když jej umístíte na bezdrátovou nabíječku.

Jak tedy funguje bezdrátové nabíjení?

První vědci možná objevili bezdrátové nabíjení, ale nemohli pro něj ve své době najít  praktické využití. Před smartphony, inteligentními hodinkami a elektrickými auty se většina aplikací pro bezdrátové nabíjení sestávala prakticky jen z elektrických zubních kartáčků. To jsou ty kartáčky, které si nabíjíte ze stojanů. Jde o indukční nabíjení.

Indukční nabíjení přenáší energii z nabíječky do přijímače v zadní části telefonu pomocí elektromagnetické indukce. Uvnitř nabíjecí podložky je indukční cívka, která vytváří oscilační elektromagnetické pole. Cívka přijímače ve smartphonu pomáhá přeměnit toto magnetické pole zpět na elektřinu, aby se nabila baterie, stejně jako to Tesla udělal v roce 1800 se svým masivním vysílačem a přijímačem.

Čím větší jsou cívky uvnitř nabíječky, tím dále můžete posunout telefon, notebook nebo jiné zařízení. Existují dva hlavní standardy pro bezdrátové nabíjení a většina smartphonů podporuje oba:

Standard Qi se používá pro smartphony, tato norma se vztahuje i na další spotřební zařízení. V současné době je na světovém trhu asi 3 700 produktů s certifikací Qi a každý z nich může podporovat 5 až 15 wattů.

Standard AirFuel Alliance Resonant je nejnovější standard, který umožňuje uživatelům nabíjet do vzdálenosti 50 milimetrů, což znamená, že není nutné dokonale sladit zařízení s nabíječkou, což vám dává trochu svobody používat telefon během nabíjení. Tento standard také podporuje nabíjení více položek najednou, například chytré hodinky a chytrý telefon.

Bezdrátové nabíjení není ve většině aplikací rozšířené, protože existují omezení, jak daleko může být zařízení od nabíjecí podložky. Různé společnosti se však zaměřují na vytváření elektrického nabíjení, které je opravdu praktické.

Morris Kesler z WiTricity řekl, že si představuje budoucnost, kde je bezdrátové nabíjení všudypřítomné. "Řídíte svůj elektromobil do garáže, kde jsou na podlaze bezdrátové nabíjecí podložky,“ řekl. "Otevřete dveře do domu a hodíte mobil na kuchyňskou linku, kde je v deskách zabudována technologie bezdrátového nabíjení.“

Zatím má ale i tento zázrak svoje mouchy. Bezdrátové nabíjení spotřebovává více energie než běžné nabíjení, což znamená mírně vyšší účty za elektřinu. Vzhledem k tomu, že je také méně efektivní, má ztracená energie většinou formu tepla, což může znamenat vyšší opotřebení baterií. Dále čtěte: Jak získat větší úložiště na hodinkách Apple Watch.