Tohle fúzní dělo je ještě nadějnější než stále rozvíjené fúzní reaktory. Za pár let by mohlo vyrábět komerční energii
Britská firma First Light Fusion představila svůj prototyp fúzního děla Big Friendly Gun (BFG), které má být schopné vyrábět energii z jaderné fúze bez problematické potřeby laserů a především pak silných magnetů.
Fúzní dělo na první pohled vypadá na rozdíl od fúzních reaktorů velmi jednoduše. Je to v podstatě skutečně takové dlouhé dělo, které ani nestojí moc, jen zhruba 1, 3 milionu dolarů. Pracuje na principu vystřelování vysokorychlostního pístu s 3 kilogramy střelného prachu. Píst stlačuje plynný vodík v dělu ještě před vstupem do kuželového segmentu, který rozdrtí plyn a protlačí ho malým otvorem. Píst poté prorazí kovové těsnění a vystřelí projektil rychlostí 6,9 km za sekundu do vakuové komory, kde narazí na padající pelety paliva z jaderné fúze. Tento proces tak vytváří podmínky potřebné k tomu, aby se jádra spojila dohromady.
Firma dokonce oznámila, že již ve svém fúzním děle dosáhla kýžené fúze, rychleji a levněji, než se to zatím vědeckým týmům daří v tradičním tokamaku, tedy fúzním reaktoru. Britové také tvrdí, že jsou velmi blízko tomu, aby fúzní dělo mohlo být nasazeno do reálného provozu. A to by byl v podstatě zázrak.
Jaderná fúze jako taková je stejný proces, který Slunce používá k výrobě energie. Řada týmů po celém světě se už desítky let snaží tuto technologii uvést v realitu na fúzních reaktorech všeho druhu a všech velikostí. Až dosud ale všechny pokroky narážely prakticky na stejný problém, kterým je zjednodušeně řečeno kontrola horké plazmy, která musí mít alespoň 100 milionů stupňů Celsia. Ta se totiž nesmí dostat ke stěnám reaktoru, protože jinak by ho zničila. Vědci se snaží plazmu ovládnout pomocí magnetů, ale je to skutečně velmi složitý proces. Proto by fúzní dělo, které pracuje na úplně jiném technologickém postupu, bylo skutečně obrovským přelomem.
Britové svojí fúzi ve fúzním dělu říkají inerciální fúze a srovnávají obě technologie. Tokamakové reaktory přibližují jako takovou fúzní pec, zatímco svoje fúzní dělo zase přibližují jako takový jaderný spalovací motor. Otázkou tedy je, co nakonec bude dřív, zda klasické tokamaky, nebo fúzní dělo.
Nedávno totiž němečtí vědci přišli s dalším průlomem při vývoji klasických fúzních reaktorů. Němci plazmu mírně deformovali pomocí magnetických cívek tak, aby dosáhli jejího trojúhelníkového tvaru. Následně spolu s řízenou injekcí dalších částic na okraji plazmatu dovedli celý proces k většímu počtu malých nestabilit plazmatu, což je dobře. Protože právě díky těmto malým nestabilitám sice částice stále narážejí na stěny reaktoru, ale děje se to takovou rychlostí, že to pro reaktor není nebezpečné. Vědci rovněž ověřili, že tyto menší nestability samy o sobě zabraňují vzniku velké a fatální nestability celého fúzního procesu.
Ať tak, či tak, vypadá to, že jaderná fúze je opravdu doslova za dveřmi a první zcela funkční technologie by se mohla objevit už v řádu několika let. Ostatně stejně tak si věří i Britové se svým fúzním dělem. Ti tvrdí, že by někdy po roce 2030 mohli už vyrábět energii komerčně. A to je prakticky představa všech vědeckých týmů, kteří pracují s klasickými reaktory na principu magnetické fúze.
Autorský článek, další zdroj: Interesting Engineering
