Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Na poloostrově Kola v Andrejevském zálivu se nacházela sovětská námořní základna jejíž součástí bylo také uložiště jaderného paliva z ponorek. V několika objektech se zde nachází v částečně zničených ocelových trubkách, které byly vyplněny betonem, obrovské množství jaderného paliva.

Na nedávném setkání v Londýně proběhla diskuze o dosavadním pokroku, které se účastnily země, jenž projekt financují. Zasedání bylo uskutečněno poté, co byla z místa odvezena první várka jaderného paliva z nádrží v Andrejevském zálivu do ruského zařízení Majak.

Odborníci se shodli na tom, že je nutné provést ještě celou řadu přípravných prací pro kompletní likvidaci odpadu z nejnebezpečnější nádrže 3A. Projekt počítá s uvolněním 100 tisíc EUR na studii a dalších 675 tisíc EUR na zpracování studie nejzávažnějšího problému v tomto místě, kterým je obávaná budova číslo 5.

V tomto objektu došlo také v roce 1982 k vážné havárii a stále je zde shromážděno na dně úložného bazénu množství poškozených sudů s uranem, který se uvolňuje do podloží. Nikdo není přesně schopen určit vážnost situace v tomto místě.

Práce na likvidaci nádrží 2A a 2B budou pokračovat až do roku 2023, než bude možné zahájit stejné práce na likvidaci těžce poškozené nádrže 3A. Tato nádrž představuje zdaleka největší riziko, protože je ve značně zanedbaném stavu.

Britská společnost jaderného inženýrství Nuvia provedla výpočty, které ukázaly o jak rozsáhlý problém se jedná. Obsah radionuklidů ve třech nádržích se přibližně rovná množství, které se ukrývá uvnitř čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl.

V nádržích je uloženo kolem 22 tisíc nádob vyhořelého paliva pocházejícího ze stovky reaktorů, které poháněly sovětskou flotilu jaderných ponorek během studené války. Toto palivo zde bylo ukládáno od padesátých let do roku 1982. Nuvia tvrdí, že jde o šest tun štěpného uranu-235, asi dvojnásobek množství štěpného materiálu, který je stále uvnitř zničeného černobylského reaktoru na Ukrajině.

Nádrž 3A představuje nejvyšší riziko radiačních dávek pro pracovníky a bude nutné uvnitř některé práce provádět pomocí robotiky aby lidé nebyli vystaveni příliš vysokým dávkám radiace.

Dalším extrémně náročným úkolem je najít a zajistit minimálně šest velkých poškozených vyhořelých palivových článků na podlaze budovy č. 5. Budova sloužila jako sklad pro sestavy vyhořelého paliva před rokem 1982, ale kvůli problémům s konstrukcí mnoho palivových článků spadlo až na dno, kde poškodily nádrž ze které začala unikat radioaktivní voda. 

Likvidace katastrofy probíhala již v letech 1983 - 1989, na dně bazénu však stále zůstalo nejméně šest velkých článků s palivem, které se tenkrát nepodařilo lokalizovat. V období likvidace uniklo do Barentsova moře velké množství radioaktivity.

Práce na odstraňování jaderného paliva v Andrejevském zálivu na pobřeží Barentsova moře jsou financovány z organizace Northern Dimension Environmental Partnership (NDEP). Jejími členy je řada zemí včetně Kanady, Norska a Ruska. Na vyčištění zálivu se podílí také státy Evropské unie.

Norsko během posledních dvou desetiletí financovalo zlepšení infrastruktury v Andrejevském zálivu, což umožnilo odstranění vyhořelého jaderného paliva. Andrejevský záliv se totiž nachází pouhých 55 kilometrů od severní Ruské hranice s Norskem.

Radioaktivní odpad se bude likvidovat v několika jaderných zařízeních a poté bude uložen podle novodobých norem. Jedním ze zařízení je ruský Majak, na který před nedávnem padlo podezření z úniku radioaktivity jenž se šíříla nad Evropou.