K celosvětovému problému s plasty přibývá další raketově vzrůstající druh znečištění
Studie The Global E-waste Monitor, kterou vypracovala Univerzita OSN, Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) a Mezinárodní asociace pevných odpadů, upozorňuje na to, že se na Zemi v roce 2016 vyprodukovalo 44,7 milionu tun odpadní elektroniky.
Průměrné množství na jednoho člověka je neuvěřitelných 6,1 kilogramu vyhozené elektroniky. Největší problém ale představuje podle odborníků velmi nízká úroveň osvěty v mnoha státech. Díky tomu pouze jedna pětina z tohoto množství podléhá recyklaci. Čtyři pětiny se stávají neregistrovaným odpadem, který končí v přírodě, mořích nebo na skládkách.
Stejně tak jako v posledních letech sílí technologický rozvoj, množství tohoto elektronického odpadu silně a stabilně rok od roku narůstá. V roce 2021 bude na jednoho člověka připadat téměř o jeden kilogram odpadu za rok více, než je tomu nyní.
Zajímavé statistiky tak například uvádějí, že 2,1 % z celkového množství odpadu tvořily pouze nabíječky na mobilní telefony a tablety, což představuje 1 milion tun.
Studie se také zabývala úrovní recyklace v různých světových oblastech, ze které vyplývá, že Evropa si stojí s 35 % recyklovaného odpadu ze všech světadílů nejlépe. Nutno však říci, že tato statistika je značně zkreslena 70% mírou recyklace Švýcarska, Švédska a Norska. Například v Česku se množství recyklovaného elektronického odpadu pohybuje pouze kolem 25 %.
Jedním z nejhorších producentů odpadu je Oceánie, kde na jednoho obyvatele připadá neuvěřitelných 17,3 kilogramu elektroodpadu. Míra recyklace je v tomto regionu navíc pouhých šest procent.
Nejlépe ale nedopadla ani Amerika. Průměrná zdejší domácnost v uplynulém roce vyprodukovala množství elektronického odpadu okolo 60 kilogramů. Celá populace USA má 14% podíl na množství celosvětově vyhozené elektroniky. Podíl recyklace Ameriky se pohybuje kolem 23 %.
Podle odborníků problém není neřešitelný, protože podle odhadů se v celosvětovém množství elektroniky nachází až 55 miliard eur v nejrůznějších vzácných kovech. I při značných nákladech na jejich zpětné získávání spolu s nejrůznějšími dotacemi je toto odvětví stále velmi ziskové, což by mohlo být motivací pro vznik nových recyklačních subjektů.
V některých zemích, jako je Indie, byla také zavedena nová legislativa, která nakládání s tímto odpadem reguluje. Téměř třetina lidí na naší planetě tedy žije v zemích, kde likvidaci a nakládání elektronického odpadu upravuje zákon.
Pokud se tento problém příliš nepodcení, jako tomu bylo v minulém století s plastovým odpadem, podle znalců jsou vyhlídky na jeho eliminaci poměrně dobré.
