Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Tato technologie umožňuje zobrazovat plyny a látky, jako je vodík, uhlík a sodík, z nichž každá má jedinečnou barvu v infračerveném spektru, stejně jako biologické sloučeniny, které se nacházejí v přírodě, ale jsou neviditelné pouhým okem nebo běžnými fotoaparáty. Navíc se nová technologie může uplatnit v nejrůznějších oborech od počítačových her a fotografie až po bezpečnostní disciplíny, medicínu a astronomii. Výsledky studie byly zveřejněny v Laser & Photonics Reviews.

Každý materiál má svoji barvu

"Lidské oko zachytává fotony na vlnových délkách mezi 400 nanometry a 700 nanometry, tedy mezi vlnovými délkami modré a červené,“ vysvětluje Dr. Mrejen. "Ale to je jen nepatrná část elektromagnetického spektra, které zahrnuje také rádiové vlny, mikrovlny, rentgenové paprsky a další. Pod 400 nanometry je ultrafialové nebo UV záření a nad 700 nanometrů je infračervené záření, které se dělí na blízké, střední a vzdálené infračervené záření. V každé z těchto částí elektromagnetického spektra existuje velké množství informací o materiálech zakódovaných do barev, které byly až dosud skryty."

Vědci vysvětlují, že barvy v těchto částech spektra mají velký význam, protože mnoho materiálů má jedinečný podpis vyjádřený barvou, zejména ve střední infračervené oblasti. Například rakovinné buňky lze snadno detekovat, protože mají vyšší koncentraci molekul určitého typu.

Existující technologie infračervené detekce jsou drahé a většinou nemohou tyto barvy rozpoznat. V lékařském zobrazování byly provedeny experimenty, při kterých se infračervené obrazy převádějí na viditelné světlo, aby identifikovaly rakovinné buňky podle molekul. K dnešnímu dni vyžadovala tato konverze velmi sofistikované a drahé fotoaparáty, které nebyly nutně dostupné pro všeobecné použití.

Vše se změní

Vědci z TAU ale byli schopni vyvinout levnou a efektivní technologii, která by se dala namontovat na standardní kameru a umožnila poprvé konverzi fotonů světla z celé oblasti středního infračerveného pásma do oblasti viditelné na frekvencích, kde barvy může zachytit jak lidské oko, tak standardní fotoaparáty.

"My lidé můžeme vidět mezi červenou a modrou. Pokud bychom viděli v infračervené oblasti, viděli bychom, že prvky jako vodík, uhlík a sodík mají jedinečnou barvu,“ vysvětluje profesor Suchowski. "Takže satelitní monitorovací systém pro životní prostředí by mohl vidět znečišťující látku emitovanou z rostliny, nebo by špionážní satelit viděl, kde se schovávají výbušniny nebo uran. Navíc, protože každý objekt vyzařuje teplo v infračervené oblasti, by bylo možné vidět všechny tyto informace i v noci.“ Dále čtěte: Vědci už dlouho touží po jaderných hodinách. Nyní jsou k nim o krok blíže.