Íránské drony Šahíd-136 jsou pomalé, hlučné, ale velmi nebezpečné
Co jsou tedy íránské sebevražedné drony Šahíd-136 zač? Je to skutečně sebevražedný dron, kterému se také přezdívá „kamikadze“, protože se skutečně jako japonští piloti během druhé světové války vrhá na cíl z výšky a po nárazu exploduje.
Šahídy jsou drony s klasickou trojúhelníkovou konstrukcí, které mají bojovou hlavici, která nese asi 40 kilogramů výbušniny. Co je na nich pro Rusko opravdu výhodné, je, že dronu stačí ke startu jen malá dráha na korbě náklaďáku a také to, že uletí slušnou vzdálenost 2,5 kilometrů. A to znamená, že je lze na cíl posílat z velmi bezpečné vzdálenosti.
Šahídy ale mají samozřejmě svoje mouchy, protože rozhodně nepředstavují vrchol vojenských technologií. Jsou především pomalé za letu, jsou velmi hluční a létají v malé výšce, což z nich dohromady dělá poměrně snadný cíl pro sestřelení, pokud je tedy, čím. Šahídy ani nenesou nijak masivní bojovou hlavici, tedy 40 kilogramů je poměrně málo, přesto při sebevražedném ataku dokáží zabíjet a ničit infrastrukturu.
Dron má, jak už bylo řečeno, tvar oříznutého delta křídla, s centrálním trupem přecházejícím do křídel a stabilizačními kormidly na špičkách. Příďová část obsahuje hlavici a také optiku potřebnou pro přesný útok. Motor je umístěn v zadní části trupu a pohání dvoulistou vrtuli dronu. Je dlouhý 3,5 metru s rozpětím křídel 2,5 metru. Rychlost letu je skutečně pomalejší, Šahídy dosahují maximální rychlosti okolo 185 kilometrů za hodinu a váží asi 200 kilogramů. Někteří vojenští experti pochybují o jeho inzerovaném doletu 2,5 kilometru a domnívají se, že ve skutečnosti to bude méně.
Kormě samotného Íránu a Ruska Šahídy nepoužívá žádná jiná armáda. A podle všeho tomu tak bude i nadále. Podle posledních zpráv se totiž Írán chystá dodat Rusku další várku svých dronů a k nim ještě i rakety, zejména ty typu země-země.
Před časem se hodně mluvilo o tom, že Rusku docházejí zbraně, a obrátilo se na Severní Koreu, kde chtělo nakoupit nějaké zbraně, nyní to ale vypadá, že hlavním dodavatelem zbraní se pro Rusko stane právě tato blízkovýchodní diktatura.
Tajné služby několika zemí se shodují, že íránský zbrojní průmysl připravuje první dodávku raket Fatíh-110 a Zolfaghar, což jsou balistické rakety krátkého doletu, schopné zasáhnout cíle na vzdálenosti 300 a 700 kilometrů.
Fatíh-110 je silniční mobilní jednostupňová střela země-země na tuhé palivo s vylepšeným doletem 300 kilometrů a rovněž s vylepšenou přesností. V podstatě byla tato střela vyvinuta z obyčejné dělostřelecké rakety, ke které Íránci přidali naváděcí systém.
Raketa Zolfaghar je prakticky to samé, jen má delší dolet, tedy až údajných 700 kilometrů. Obecně se předpokládá, že tato střela byla vyvinuta právě ze staršího Fatíhu-110, a jde tedy o raketu středního doletu.
Vojenští experti tvrdí, že příchod těchto raket země-země by mohl Rusku poskytnout nové výkonné zbraně v době, kdy na klasickém bojišti stále více selhává, zejména díly dělostřelecké technice, kterou Ukrajině v minulých měsících dodaly západní země. Pokud se tedy Íránu skutečně rakety podaří Rusku dodat, bude to pravděpodobně znamenat novou fázi války, o které si mnozí už mysleli, že se pomalu blíží ke svému konci.
Autorský článek, další zdroj: New York Times
