Nejnovější

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky 

Jaderná ponorka HMS Conqueror třídy Churchill byla v té době největší útočnou podmořskou lodí britského námořnictva. Byla nasazena ve válce o Falklandy, během které potopila argentinský lehký námořní křižník ARA General Belgrano. Krátký konflikt mezi Argentinou a Velkou Británií v roce 1982, který Argentina prohrála, následně vedl k pádu tamní vojenské diktatury.

O necelé dva měsíce později se už ponorka HMS Conqueror nacházela na zcela jiném místě, téměř devět tisíc kilometrů od domova v Barentsově moři. Ponorka byla tentokrát vybavena velmi neobvyklými nástroji v podobě dálkově ovládaných těžkých ocelových nožů a videokamer, které byly připevněny k trupu lodi. Cílem této podivné mise byla asi nejotrlejší vojenská krádež z dob studené války. Jejím cílem bylo získat sovětský super tajný vlečný sonar.

Během studené války se používaly převážně dva typy námořních sonarů, aktivní a pasivní. Aktivní sonar vysílá krátké signály napříč oceánem, které se odrážejí od pevných objektů zpět k lodi, která je vysílá. Druhým typem je pasivní sonar, který naopak poslouchá aktivní sonarové signály a hluk, který vydávají motory nepřátelských plavidel.

Pasivní sonar nabízí lepší lokalizaci, ale dosažení jeho efektivity je poněkud obtížné, protože se potýká taktéž s hlukem své mateřské lodě. Tento jev lze však vyřešit tím, že sonar byl tažen na ocelových lanech i několik námořních mil za lodí.

Právě tuto metodu praktikoval Sovětský svaz v 80. letech. Americké a britské zpravodajské služby o existenci nového typu sovětského sonaru věděly, ale protože toto zařízení nevydávalo žádný zvuk, nebylo ani možné se dozvědět více o tom, jak ve skutečnosti funguje.

Jediná možnost tedy byla ho jednoduše odříznou z ocelových tažných lan a ukrást. Plán to byl ale opravdu složitý a možná až poněkud bizarní. Ponorka Conqueror musela nejdříve lokalizovat loď plující pod polskými vlajkami, která sonarové pole vlekla na samé hranici teritoriálních vod.

V druhé fázi musela provést náročné odstřižení sonaru, přičemž vše muselo proběhnout v synchronizovaném pohybu obou plavidel a naprosto neslyšně. Tato operace byla velice riskantní, protože námořníci museli postupovat tak, aby nebyli odhaleni samotným sonarovým polem, které bylo cílem operace.

Conqueror úspěšně dokončil misi a zařízení odstřihl. Následně se pro něj potopili potápěči, připevnili ho na speciálně připravený podstavec a odvlekli ho na domovskou základnu ve skotské Faslane. Zde bylo sovětské sonarové pole naloženo do letadla a odesláno na analýzu do USA.

Drzost celé operace byla opravdu obdivuhodná až zarážející. V případě odhalení by totiž zcela jistě hrozila bolestivá sovětská odveta, která v té době mohla dokonce přerůst i v jaderný konflikt.