Je tu čtvrtá průmyslová revoluce. Některá povolání definitivně pohřbí
V této souvislosti pak padá mnoho otázek, z nichž nejčastější jsou tyto: Jaký vliv bude mít tato čtvrtá průmyslová revoluce na trh práce? Jak se změní nároky na pracovníky, na jejich znalosti a dovednosti? Které profese zcela zaniknou, které přetrvají, byť v modifikované podobě, a které zcela nové profese vzniknou? Jak se změní pracovněprávní vztahy, formy zaměstnávání? Jak se změny projeví v sociální oblasti? Kde spočívají hrozby, ale také příležitosti? Co můžeme udělat již dnes, abychom předešli negativním dopadům na pracovní trhy?
Svět se nenávratně změní
Jisté je to, že čtvrtá průmyslová revoluce (proto lze vidět u projektů digitalizace číslo 4.0) podstatným způsobem změní společnost jako celek. Pro lepší pochopení probíhajících změn je vhodné alespoň stručně nahlédnout do historie a vysvětlit některé základní pojmy, které se čtvrtou průmyslovou revolucí a na ni navázaný projekt nazývaný Průmysl 4.0, souvisí. Začněme tedy od jedničky.
Za počátek první průmyslové revoluce je považováno spuštění prvního mechanizovaného tkalcovského stavu v roce 1784. Konec první průmyslové revoluce již nelze vymezit tak přesně, probíhala po celé 19. století, kdy postupně došlo k přechodu od ruční výroby v manufakturách k tovární strojní velkovýrobě. Toto období lze bezpochyby označit za jednu z klíčových etap vývoje lidské společnosti.
Skončilo staletí trvající období, kdy základem hospodářství byla převažující zemědělská výroba. Nástup průmyslové výroby byl spojen s řadou nových technických objevů, zejména s vynálezem parního stroje. První parník sestavil v roce 1803 Američan Robert Fulton a o rok později spatřila světlo světa první parní lokomotiva, pohybující se po kolejích, kterou zkonstruoval Angličan Richard Trevithick. Z dalších významných vynálezů lze připomenut například šlapací šicí stroj, který uvedla na trh firma Singer v roce 1832.
Změny, co posunuly svět dopředu
Nové technologie a stroje se šířily také v zemědělství (zvýšily se hektarové výnosy a užitkovost zvířat). Výroba strojů a strojních součástek vedla k rozvoji celé řady nových odvětví a oborů: strojírenství, hutnictví, těžařství (uhlí se stalo novým zdrojem energie). Nástup železniční dopravy znamenal kvalitativní změnu v dopravě. Od 30. let 19. století bylo také možné prostřednictvím telegrafní sítě posílat zprávy.
Stroje umožnily podstatný nárůst produktivity práce a hrubého domácího produktu. Dokonalejší zdravotní péče, snadnější přeprava potravin a kvalitnější výživa obyvatelstva vytvořily podmínky pro zvyšování životní úrovně.
Druhá průmyslová revoluce přinesla i sociální revoluci
Druhá průmyslová revoluce v podstatě kontinuálně navázala na předchozí vývoj. Bývá spojována především s elektrifikací a pásovou velkovýrobou. V této souvislosti byly významné zejména dvě události: v roce 1879 vynalezl T. A. Edison žárovku a v roce 1870 společnost Cincinnati instalovala ve svém závodě první montážní linku (tehdy ještě neelektrifikovanou).
Někdy bývá počátek druhé průmyslové revoluce spojován až s rokem 1913, kdy byla zavedena první elektrifikovaná pásová linka v automobilovém průmyslu, ve společnosti Ford Motor Company, která byla až do konce 30. let největším světovým výrobcem automobilů. V roce 1914 zaměstnávala přes 13 000 dělníků. Henry Ford, aby zvýšil motivaci a výkonnost zaměstnanců, učinil dvě podstatná rozhodnutí: stanovil pevnou denní mzdu ve výši pěti dolarů (žádný jiný podnikatel tak vysokou mzdu v té době nenabízel) a zkrátil pracovní dobu na osm hodin (přitom obvyklá doba ve strojním průmyslu se běžně pohybovala mezi 9 až 12 hodinami).
Všichni chtěli pracovat u Forda
Vysoká mzda vyvolala nebývalý zájem o práci u Forda, lidé ze všech koutů USA se stěhovali za prací do oblasti Detroitu. Úspěch automobilky tak znamenal také počátek sociální revoluce v USA. Fordovi dělníci bydleli povětšinou v podnikových dvojdomcích a patřili k první generaci dělníků, kteří mohli posílat své děti na studia. Vysoká produktivita práce umožnila vyrábět velmi levně, a proto si mohli pořídit také vlastní automobil (v roce 1914 je vyšel na čtyři měsíční platy!). Tento sociální pokrok měl velký vliv na vytvoření společenské nižší střední třídy v USA. Obdobné procesy probíhaly i v Evropě; masová výroba zpřístupnila zboží širokým vrstvám obyvatelstva.
Průmyslová revoluce III - od parní energie k elektrické
Třetí průmyslová revoluce je charakterizovaná automatizací, elektronikou a rozvojem informačních technologií. Přinesla automatizaci výrobních linek s využitím počítačové techniky. Její počátek nelze určit jednoznačně, neboť obdobně jako byl přechod od používání parní energie k elektrické daný postupným technickým vývojem, také přechod od mechanistické výroby k automatům byl výsledkem spíše přirozeného evolučního vývoje.
Nejčastěji je jako počátek tohoto období uváděn rok 1969, kdy byl vyroben první programovatelný logický automat (Programmable Logic Controller, PLC). Jeho vývoj je opět spojen s výrobou automobilů, a to s firmou General Motors. Zde se začali počátkem 60. let zabývat myšlenkou, že by bylo vhodné nahradit reléové řídící systémy s pevnou logikou počítačovými systémy, které by byly schopné pružněji reagovat na potřebné změny ve výrobě, tedy pružnými automatizačními systémy.
Od malého počítače k řídicím systémům
V roce 1968 vyhlásila společnost General Motors soutěž na dodávku počítačového řízení pro své výrobní závody, v níž zvítězila společnost Bedford Associates, která první PLC také vyrobila. PLC (později se začalo používat též označení Programmable Automation Controller, PAC) je v podstatě relativně malý průmyslový počítač, používaný pro automatizaci procesů v reálném čase, tedy k řízení strojů nebo výrobních linek v továrně. Od běžných počítačů jsou PLC automaty odlišné tím, že zpracovávají program cyklicky a jejich periferie jsou přímo uzpůsobeny pro napojení na technologické procesy. Z původně relativně malých počítačů pro automatizaci se postupně vyvinuly výkonné řídící systémy.
Vznik inteligentních továren (Industry 4.0 či Průmysl 4.0)
Čtvrtá průmyslová revoluce je označení pro současné trendy spojené s procesem digitalizace. Koncept Industry 4.0 byl poprvé představen na veletrhu v Hannoveru v roce 2013. Podstatou tohoto konceptu je vznik „inteligentních továren“, které budou využívat kyberneticko-fyzikální systémy. S tím souvisí řada nových technických a výrobních postupů: metody strojového vnímání, autodiagnostika, autokonfigurace, počítačové propojení strojů a produktů ve všech fázích výroby, využívání cloudových uložišť a datových center, 3D tisk, „chytré sklady“ schopné samy informovat o stavu zásob, atd. Lze předpokládat, že tyto změny budou mít velký dopad nejen na pracovní trhy, ale také na společnost jako celek.
Nové technické vynálezy, výrobní postupy a technologie vedou k růstu produktivity práce. Zatímco v 18. století činil v Evropě průměrný růst produkce na obyvatele 0,2 %, v 19. století 1,1 %, ve 20. století to bylo již 1,9 % (Pikkety, 2015). Ve skutečnosti byl tento růst ještě větší, protože došlo k významnému poklesu pracovní doby. Industry 4.0 podle odhadů německé Národní akademie věd povede k růstu produktivity práce až o třetinu (Harris, 2013).
V důsledku průmyslových revolucí se mění struktura ekonomiky. Vznikají nová odvětví a obory, jiná přetrvávají v modifikované podobě a některá zcela zanikají. Mění se zdroje energie.
Změny na pracovním trhu
Změny v ekonomice mají dopady na pracovní trh. Vzniká tzv. strukturální nezaměstnanost, kdy roste počet lidí bez práce v útlumových odvětvích, popř. oborech (např. hornictví), jejich znalosti a dovednosti neodpovídají novým požadavkům pracovního trhu. Na druhé straně se vytvářejí pracovní místa v nově vznikajících a rozvíjejících se oblastech výroby a služeb. Nová pracovní místa jsou zpravidla spojena s vyššími požadavky na znalosti a dovednosti pracovníků. Mění se sociální struktura obyvatelstva.
Digitální ekonomika
Není divu, že vznikají v této souvislosti i zcela nové obory a odvětví. K nim se dá zařadit i digitální ekonomika. Řadí se mezi nově vznikající odvětví průmyslu (tzv. emerging industries), pro která je charakteristické široké využívání digitálních technologií a vytváření zcela nových řetězců.
Podle údajů Institutu pro digitální ekonomiku (IDE) toto nové odvětví vytvořilo v roce 2015 4,2 % celosvětového HDP. Celkem bylo v digitální ekonomice zaměstnáno 17 mil. osob a nepřímo podpořila tvorbu dalších 15 mil. pracovních míst v ostatních sektorech hospodářství. Předpokládá se, že počet lidí zaměstnaných v digitální ekonomice bude v následujících letech významně narůstat. Čtěte také: Dvanáct technologií, které do šestnácti let zásadně ovlivní svět.
Pokud jde o Českou republiku, její přínos k HDP se odhaduje na 9 %. Rozvoj digitální ekonomiky bude mít zásadní dopad na český trh, protože přes 32 % tvoří průmysl, který je digitalizací podstatně ovlivňován. Tomu odpovídá také skutečnost, že největší část výdajů podnikatelského sektoru na vědu a výzkum plyne do oblasti digitální ekonomiky (konkrétně to bylo v roce 2014 18,86 %, tj. 9,981 mld. Kč).
