Odborníci varují: Nové sebedestrukční materiály mohou být snadno zneužity

Nově vyvinuté materiály mohou po uplynutí jejich řízené trvanlivosti zmizet.
 Technologie 
09. srpna 2017 16:45 / Shutterstock
  0   0
Vědci vytvořili nový materiál, který během určitého časového období dokáže zmizet. Tento proces tak v molekulách simuluje běžné chování stárnutí molekul v přírodě. V budoucnu by tato technologie mohla umožnit výrobu materiálů, které nebudou muset být recyklovány, ale v určitou nastavenou dobu se jednoduše rozpadnou.

Nově vyvinuté materiály by mohly být použity na výrobu nejrůznějších věcí, od plastových obalů po léky a další produkty, které jsou náročné na recyklaci a představují pro svět velkou ekologickou zátěž. Někteří odborníci ale varují, že tento typ materiálů může být snadno zneužit v kriminální sféře například pro zametání stop, ničení důkazů, nebo napomáhat při znehodnocování a falšování listin a dokumentů.

Celé tajemství se ukrývá v malém množství energie, které tyto materiály vyžadují, aby si udržely svou původní formu. Jakmile se jim tato energie přestane dodávat, jednoduše se rozpadnou a zmizí.

V dnešní době to funguje tak, že pokud člověk nějakou věc již nepotřebuje, tak ji vezme a vyhodí na skládku, kde se velice pomalu rozpadá. Jiné materiály, jako například plasty se v přírodě rozloží za tak dlouhou dobu, že je potřeba je recyklovat často náročnými procesy, na jejichž konci se materiál vrací do oběhu. Všechny tyto metody buď představují ekologickou zátěž, nebo jsou energeticky a finančně velice náročné. Právě tento fakt by mohly nové sebedestrukční molekuly změnit.

Vědci se tak při vývoji inspirovali přírodou, která svými molekulami nikdy neplýtvá, protože používá chemické vazby. Většina člověkem vyrobených pevných materiálů totiž používá model, kde atomy sdílejí elektrony. Tyto velice silné vazby se pak rozkládají neúnosně dlouhou dobu. Nejlepším příkladem takového produktu je plast, který díky těmto silným vazbám není v přírodě prakticky schopen biodegradace, tedy rozpadu.

Nové materiály využívají ke svému fungování méně pevných vazeb, jakými mohou být například vodíková nebo iontová vazba. Vodíková vazba je druh elektrostatického přitahování molekul, které bylo objeveno ve vodě, a to je desetkrát slabší než vazby v plastu.

V přírodě jsou organické molekulární struktury prakticky vždy mimo rovnováhu, což znamená, že potřebují nějakou formu energie pro své správné fungování. Pokud ji nedostávají, tak odumírají nebo se přemění do jednoduššího stavu a přesně stejným způsobem budou fungovat nové sebedestrukční materiály.

Jeho tvůrci vidí největší potenciál nové technologie výroby materiálů především ve zdravotnictví, kde tyto materiály mohou představovat zcela novou formu podávání léků. Například léky, které mají působit pouze v určitém místě, se mohou bez problému dostat v celku tam, kde mají působit a vlivem místního prostředí a složení se obal léku rozpadne a lék uvolní přesně tam, kde má. Další velké pole působnosti pro tyto materiály je v otázkách ekologie a likvidace odpadů.

Lukáš Bauer | inStory.cz
Komentáře
Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Věda & Vesmír

Nové důkazy přepisují historii osídlení naší planety! Vše bylo jinak

Dům a zahrada

Vonné pomerančové koule jako výzdoba interiéru. Zvednou vám náladu a nádherně provoní byt

Bydlení

Chcete nádherně čisté nádobí z myčky? Pět tipů, jak na to